Stanislav Škoda: Olympijské masakry

Škoda, že čínští komunisté nereagují na karikatury tak "spontánně" jako íránští ajatolláhové. Světová média by tak měla záminku ukázat, že letošní olympijské hry budou svým historickým kontextem srovnatelné snad jen s podobným podnikem, jemuž z berlínské tribuny přihlížel Adolf Hitler.

Možná by se potom i zjistilo, že čínští komunisté používají mnohem rafinovanější způsoby likvidace nepohodlných lidí, než je primitivní střelba proti zdi. Jenže Číňané mlčí. Sportovci a politici z celého světa většinou také, a tak se o zákulisí příprav na tento sportovní svátek dozvíme jen málo.

Málo se ovšem ví i o jiné olympiádě staršího data, ke které by obrázek s popravčí četou seděl jak prdel na hrnec. Paradoxně jsou to olympijské hry, ke kterým mají Češi velmi sentimentální vztah: Mexiko 1968.

Slavná olympiáda, na níž zazářila Věra Čáslavská, pro starší generaci Mexičanů dosud La bella checa, krásná Češka, pro starší generaci Čechů jeden z pozdějších symbolů odporu proti Husákově normalizaci.

Jenže pár dní předtím, než Věra Čáslavská ohromila sportovní svět svými gymnastickými sestavami, se stalo v Mexiku něco strašlivého: speciální policejní jednotky 2. října 1968 rozstřílely ve spolupráci s provokatéry z řad tajné policie studentskou demonstraci na náměstí Tří kultur.

Tajní, kteří střelbu do davu vyprovokovali, se jmenovali naprosto příznačně "Olympijský tým". Mrtvých studentů, kteří mohli hypoteticky už tenkrát inspirovat autory karikatury s popravčí četou, zůstalo ležet na náměstí podle neoficiálních zdrojů až na tři stovky, podle oficiálních to bylo šedesát osm demonstrantů a jeden policista - zřejmě člen olympijského týmu.

Tato historická událost však s výjimkou Mexika samotného nevzbudila větší pozornost. Dokonce i v rámci samotné olympiády vyvolali mnohem více diskusí na mezinárodním fóru černí američtí atleti, kteří prý na protest proti rasismu dávali na odiv své sympatie k v té době značně radikálnímu a agresivnímu Hnutí černých panterů.

Co mají ale společného ti, co přikázali střelbu na mexickém náměstí Tří kultur a ti, co se činili na čínském náměstí Nebeského klidu? Právě touhu po klidu, alespoň než olympiáda nebo jiná mocenská perverze úspěšně skončí a spočítají se ekonomické a politické zisky.

Přesně to se totiž stalo i před čtyřiceti lety v Mexiku: studentské demonstrace totiž začaly už v létě onoho roku a jak se blížila olympiáda, byli tamní vládci čím dál nervóznější. Proto povolali olympijský tým. Provokatéři se vmísili do davu. Snajperům rozmístěným v oknech přilehlého paneláku dali znamení pomocí bílých kapesníků a ti započali dílo zkázy.

Číňané, v těchto ohledech mnohem zkušenější než tehdejší mexický prezident Gustavo Díaz Ordaz, to jistě nenechají dojít tak daleko.

Jsou nepochybně dobře připraveni na všechny eventuality, včetně urážlivých karikatur. Jejich odsudky "politizace" tohoto sportovního svátku ovšem smrdí těžkým cynismem. A nějaká karikatura, kde popravčí četa zastřelí jednoho panáčka jim musí přijít směšná. To by tam těch rozpláclých postaviček musely být statisíce a na žádné logo by se nevešly.

Autor je novinář a překladatel