Stanislav Škoda: Konec Malého prince

Sláva, chtělo by se zvolat. Nejasné hypotézy o smrti autora Malého prince vzaly za své a navíc má tento příběh šťastný konec. Horst Rippert se totiž vyznává, že kdyby věděl, že míří na letadlo Saint-Exupéryho, nikdy by po něm nevystřelil. Na Malém princi a dalších humanity plných knihách tohoto autora prý totiž elitní pilot Luftwafe vyrůstal.

Romány dnes nikdo moc nečte, zato pohádky převlečené do hávu literatury faktu s etiketou "jak to bylo doopravdy" mizí z knihkupeckých pultů rychlostí messerschmittu. A svět se dojímá nad starým pánem, který omylem zabil svého oblíbeného spisovatele: tak to má být zřejmě poslední kapitola životního příběhu autora Malého prince. Fuj tajbl.

I když totiž odhlédneme od Rippertova fantasmagorického tvrzení, že kdyby zjistil, že nepřátelským pilotem je Saint-Exupéry, tak by ho nechal v pokoji odletět, zůstává zde ještě několik otázek, které většina evropských novinářů přešla jen mávnutím ruky. Třeba ta, proč bývalý nacistický pilot vydal své svědectví až nyní.

Věci se totiž mají takto: Z Hitlerova stíhacího esa, Horsta Ripperta, který má na kontě něco mezi dvaceti až třiceti úspěšnými sestřely, se stal v poválečném Německu úspěšný sportovní novinář. Soutěživost má prostě v krvi. On sám k tomu říká: "Představte si, co by bylo s mojí novinářskou kariérou, kdyby se lidé dozvěděli, čeho jsem se za války dopustil."

Jenže poptávka po hezkém příběhu je silná. Těžko pak mohl někdo napsat do novin, že se někdejší nacistický letec padesát let vydával za mírumilovného novináře a na sklonku života v touze po slávě navykládal senzacechtivým francouzským pisálkům, že zabil spisovatele Saint-Exupéryho.

Ani já však nemohu odolat pokušení napsat, že to mohlo být i jinak. Představme si například, že mladý Němec pomocí techniky dekóduje, že letadlo, které se chystá sejmout, pilotuje autor Malého prince, knihy, kterou mu četla milovaná babička. Naváže s ním spojení a několik dlouhých minut si oba ve vzduchu povídají o odpovědnosti individua, kráse a nutnosti podřídit se občas vůli vyšší, než je ta vlastní.

Pak to Rippert otočí a Saint-Exupéry přistane úspěšně na francouzské základně. Ještě té noci napíše nijak konkrétní, existenciálně laděnou povídku o tom, jak s setkal s člověkem jménem Horst, který ho přišel zabít. Nakonec si ale podali ruku a onen neznámý zmizel mezi oblaky. Druhý den dává Saint-Exupéry rukopis jednomu příteli a vypráví mu, co se skutečně stalo. Netrvá to dlouho a povídka vychází ve francouzských kolaborantských novinách s dlouhou vysvětlující poznámkou, že Francouzi a Němci, nositelé těch pravých civilizačních hodnot, musí držet pospolu.

Spisovatel je zoufalý. Následujícího dne ho nachází vojenský sluha v ložnici s prostřeleným spánkem a krátkým dopisem na rozloučenou. "Zdravím tě, Horste."

A jak dopadne v naše příběhu samotný Rippert? Udělá to tak šikovně, že na Saint-Exupéryho vystřelí, ale schválně se netrefí. Nacisté ho neodsoudí za zradu, ale nechají ho jen suspendovat pro neschopnost. Přežije válku jako technik na letišti a za Konráda Adenauera udělá oslnivou kariéru nejen sportovního novináře. V roce 1955 mu vychází v nakladatelství Suhrkamp Verlag veleúspěšná kniha nazvaná Jak jsem nezabil Malého prince.

Autor je novinář a překladatel