Stane se klimatizace minulostí? Asijští architekti přišli s řešením, jak přirozeně ochlazovat domy

Po pěti minutách procházky ve vlhkém horku Ho Či Minova města bude mít snad každý návštěvník zoufalou potřebu utéct někam do klimatizované místnosti. V tomto největším vietnamském městě stejně jako v dalších asijských metropolích se dnes klimatizace považuje za naprostou nezbytnost.

Ochlazování přehřátých místností má pochopitelně velké nároky na spotřebu energie. Americká televize CNN ale upozorňuje na vietnamské architektonické studio T3 Architecture Asia, které přišlo s návrhem, jak udržet v místnosti příjemný chládek přirozenou cestou.

Studio má sídla ve Vietnamu a specializuje se na bioklimatickou architekturu. Tajemství spočívá v podrobném zmapování místního reliéfu, klimatu a vegetace, stejně jako ve vhodném výběru strany, na kterou bude stavba orientovaná. Tímto způsobem lze docílit příjemného vnitřního klimatu.

„Je důležité, aby návrhy všech nových budov zohledňovaly tyto bioklimatické architektonické prvky. Asijská města se rychle rozšiřují a s počtem městských obyvatel roste i hustota zástavby. V takové situaci je důležité, aby budovy nespotřebovávaly zbytečně moc energie a vody,“ říká jeden z ředitelů britské neziskové organizace Carbon Trust Myles McCarthy.

Ředitelem architektonického studia T3 Architecture Asia je Francouz Charles Gallavardin. Bioklimatické architektuře se začal věnovat už v roce 2005. Ve spolupráci se Světovou bankou postavil cenově dostupný činžovní dům v Ho Či Minově městě. Do domu se vešlo 350 rodin. Přesto nepotřeboval žádnou klimatizaci.

„Pokud budovu správně navrhnete, nemusíte utrácet peníze za klimatizaci ani v tak horkém počasí, jaké panuje v Ho Či Minově městě, vysvětlil CNN Gallavardin.

Filipínské hlavní město Manila

Klimatizace není nutná ani v tropech

Otevřené chodby, odvětrávané střechy, sklolaminátová izolace a využití přírodních materiálů způsobí to, že domy v Ho Či Minově městě mají dostatek přirozeného světla i větrání.

„Snažíme se omezit velké prosklené fasády směrem na východ a západ, protože to vede k tomu, že se z budov v tomhle podnebí stává žhnoucí pec,“ říká Gallavardin.

V budovách, které staví jeho firma, je v průměru o pět stupňů chladněji než venku. Pomáhají tomu i přirozené odvětrávání a speciální střechy. „Pokud dobře pracujete s prouděním vzduchu a máte chytrou ochranu proti slunci, pak dokážete postavit budovu bez klimatizace i v tak horkém podnebí jako má Vietnam,“ dodává.

Od svého prvního projektu před 11 lety postavil Gallavardin řadu luxusních hotelů v Kambodži a Barmě, restauraci v Ho Či Minově městě i své vlastní zelené sídlo pro zaměstnance architektonického studia.

Podobný styl postupně prosazují i další architekti. Studio Andyrahman postavilo v Indonésii dům, který se dočkal ocenění na architektonickém festivalu „Budova roku 2016“. Porota ocenila hlavě jeho děrované zdi, díky kterým zůstává budova chladná i v tropickém podnebí ostrova Jáva.

Americká firma Perkins and Will zase postavila šetrné Přírodopisné muzeum v čínské Šanghaji. Budova sice disponuje klimatizací ve výstavních sálech, protože musí zajistit dostatečnou vlhkost potřebnou k ochraně vystavovaných exponátů, v ostatních místnostech se ale udržuje vhodná teplota jen za pomoci střešních oken a vhodné ventilace. Muzeum tak oproti jiným srovnatelným stavbám ušetří až 15 % energie.

Nic nového pod sluncem

Bioklimatické budovy vlastně nejsou nic nového, jedná se v podstatě o návrat k tradici. Ještě v 19. století byla bioklimatická architektura normou. Na chytře postavené domy můžeme narazit všude, od španělských haciend po tradiční čínské vesnice.

Hacienda v Mexiku

Když ale Američan Willis Carrier vymyslel v roce 1902 klimatizaci, přestal být o přírodní řešení zájem.

Dnes chladicí systémy a topení spotřebovávají 40 % veškeré vyráběné energie a Mezinárodní energetická agentura odhaduje, že do roku 2050 bude 80 % klimatizací využívat právě Asie.

Nevhodná inspirace

„Ve venkovských oblastech jižní a jihovýchodní Asie nejsou klimatizační zařízení normou. Ve městech ale dnes patří k běžné výbavě,“ řekla CNN Marlyne Sahakianová z univerzity v Lausanne.

„Například na Filipínách vedl obdiv k západní civilizaci k tomu, že tamní lidé napodobovali architekturu převzatou ze západní polokoule, která ale není vůbec vhodná pro lokální klima. Ukázkovým příkladem této nevhodné architektury jsou třeba skleněné mrakodrapy,“ dodává Sahakianová.

Podle architekta Gallavardina dochází k nápravě tohoto vnímání jen pomalu. „I bohaté oblasti jako Hongkong nebo Singapur dnes zasazují stromy do průčelí budov a na střechy dávají solární panely. Když ale budete důslední, zjistíte, že mnohdy je to spíš póza, která nemá skutečný ekologický účinek. Leckdy je to dokonce přesně naopak. Skutečné energeticky efektivní budovy jsou budoucností Asie, pokrok je v tomto směru ale pořád pomalý,“ uzavírá architekt Gallavardin v rozhovoru pro americkou stanici CNN.

Spustit audio