Stalo se módou sezóny

Podle průzkumů příslušných průzkumníků to vypadá, že sice čeští voliči jsou mocně pro vstup do Evropské unie, k volebním urnám se jich ale chystá čím dál tím méně. Není divu.

Předreferendová kampaň, která se snad ani nedá označit za reklamní, totiž názorové rozdíly na smysluplnost a výhodnost členství v Evropské unii ještě více prohloubila. Nejen tím, že na veřejnost jaksi odněkud spadla, když se všem politickým reprezentacím v letech minulých povedlo evropskou budoucností skoro nezabývat, natož pak veřejně. Možná ale také tím, jak se tato kampaň snaží působit na něco, co při politickém rozhodování hraje tu nejmenší roli. Totiž na emoce.

Jako by reklamní spoty jsou sice, (ruku na srdce - ne že ne?) vtipné, trochu provokativní a více než prvoplánové, nicméně součástí kampaně jsou i různá jiná sdělení. Ta politická je lepší raději nechat stranou. V téhle zemi je hra na důvěru v politické představitele tak zkomolená šidítkem médií, že se na to celé dá, při současném zachování duševního zdraví, dívat jen na jako někdy velkolepou podívanou jindy jako na šmírácký kabaret.

Mimochodem, snaha, o jakousi vyváženost vyjádření různých osobností k budoucímu postavení České republiky v Evropské unii, přináší někdy opravdu pozoruhodné vhledy do způsobu myšlení našich moudrých hlav. Tuhle mi například skrz televizní obrazovku sdělil nějaký pán, který se podle popisky pod jménem živí jako textař a spisovatel, tedy člověk mocný slova i písma, že jestli se něčeho bojí, tak je to toho, že češtinou mluví strašně málo lidí, nějakých totiž deset milionů a tak by ji mohlo v budoucí Evropě ohrožovat převálcování jinými jazyky.

No, tento názor mi nějak nejde do hlavy. Navíc od někoho, kdo se naopak nemá vstřícně bát o češtinu, ale spíše starat o to, aby byla pěkná a čistá a výmluvná a co já vím, co ještě. To jsou přesně ty druhy xenofobních výroků, na které slyší a reagují syrečkoví či rumoví patrioté, pro které je sjednocená Evropa synonymem pro byrokratickou zvůli nějakých anonymních úředníků.

Z hlediska kampaňové strategie, a teď přijde další z hlasů dalšího z generálů téměř po bitvě, je pozoruhodné, že v té její oficiální, vládní části je tak hrozně (a patřičně křečovitě, že?) zdůrazňována výhodnost v "nabíhá" na kudlu všem případným kritikům. Nejen kampaně, ale i vstupu do Evropské unie. Přitom z onoho reklamního hlediska by, alespoň po té řekněme psychologické stránce, bývalo možná lepší zdůrazňovat nevýhody nevstupu, či jak to jinak nazvat. No nic.

A ještě něco a důležitějšího než paranoia ohledně vymírání českého jazyka:

Jedním z nejnovějších argumentů těch, kterým se vstup do Evropské unie tak nějak příčí je cosi, co zavání nebezpečným si hraním na vyspělou demokracii u nás. Tito lidé naznačují, že při referendu jde i o něco jiného, než o vyjádření lidového souhlasu s Evropskou budoucností republiky. Mohlo by totiž, podle nich jíž též o jakési oklikou vyjádřené stanovisko veřejnosti k důvěře ve vládu. Něco na způsob - ano, do Evropské unie chceme, ale bez Špidlova kabinetu.

Vážení přátelé, to je čirý nesmysl. O tom, jaká vláda bude vládnout, se rozhoduje jindy a jinak. Totiž v parlamentních volbách nikoli při jednorázovém referendu, které je o záležitostech zabírajících daleko delší časový horizont než jaký zaplňuje jedna vláda. Směšovat tyhle dvě věci dohromady je sice možné, a to v rétorických projevech představitelů opozice, ale nemělo by to ovlivnit výsledek referenda. Je to jako by se při stavbě fotbalového hřiště rozhodovalo předem o budoucím vítězi.

Tahle hra na referendové vyjádření postoje veřejnosti k vládě je rozhodně nebezpečnější než přímá slova o tom, že po vstupu do Evropské unie se snad všechno zhorší. Přitom představu o tom, jaké to je žít mimo Evropu, už většina voličů má. Zažila jí. Do listopadu 1989.