Šrotovné připomíná praxi komunismu

Jak známo, šrotovné je německý vynález. Němci usoudili, že je třeba pomoci automobilovému průmyslu, který považují za svůj národní klenot. Šrotovné tedy zvýší odbyt těžce zkoušených továren a je dost možné, že se k automobilkám připojí i navazující odvětví. Zatím se zdá, že plán na celkové oživení ekonomiky pomocí šrotovného není úplným nesmyslem, ovšem kritiků je stále dost. Státní příspěvek totiž zvýší poptávku jen dočasně a po vyčerpání šrotovného se odbyt zase propadne. Navíc budou postiženy jiné hospodářské sektory, protože člověk kupující auto už nezajde do vedlejšího obchodu, aby nakoupil nábytek, oblek, nebo elektroniku.

K této kritice se hlásí také český prezident a tuzemští liberální ekonomové. Upozorňují také, že tuzemský rozpočet je na tom o poznání hůře, než ten německý, a výdaje na šrotovné si nemůžeme dovolit. Tím se dostáváme k avizovanému pokrytectví. Výdaje na české šrotovné nepřekročí pět miliard korun. Stejnou částku si mohl státní rozpočet odepsat, když politici na jaře schválili a Klaus podepsal odpuštění daně z přidané hodnoty za auta podnikatelů. Znamená to tedy, že v Česku sice šrotovné může být, nikoli ovšem podle německého vzoru. Nejsme spravedliví jako Němci, při nákupu aut zvýhodňujeme pouze podnikatele. Argument s rozpočtovými potížemi je také scestný. Prezident Klaus bez řečí podepsal zákon, který odpouští podnikatelům část pojistného. Tím rozpočet přijde o 18 miliard. Ministr financí Miroslav Kalousek zase na jaře odpustil živnostníkům a malým podnikatelům daňové zálohy. Tím stát letos přijde o částku 27 miliard. Je to hezké, že se v těžkých krizových dobách podnikatelům pomůže, proč se ale nepomáhá zaměstnancům, kteří jako občané druhé kategorie daňové zálohy platit musí.

Případy šrotovného a daňových záloh ukazují na zvláštnosti českého ekonomického života. Kdokoli se přihlásí jako podnikatel, získává neobvyklé výhody. Svědčí o tom tradiční výtka Světové banky, která dlouhá léta a marně upozorňuje, že není možné, aby živnostníci platili poloviční pojistné, než zaměstnanci. Vede to prý k daňovým únikům. V každém případě to je nespravedlivé, protože důchody, zdravotní péči a nemocenskou mají živnostníci stejné.

Nejde ale jen o to, že jsme zvláštní. Vraťme se ke šrotovnému, kde se sbíhají různé motivy společenského života. Podnikatelé tvrdí, že jejich šrotovné je něco jiného. Svá auta přece užívají ve prospěch podniků, kde zaměstnávají ostatní lidi. Je tedy pouze správné, že DPH odepíší z daní.

Logicky je to pravda, ovšem tato úvaha má další konsekvence, které už podnikatelé nezmiňují. Například ve Spojených státech firmy také neplatí za auta DPH. Na každém však musí být název společnosti a po skončení pracovní doby musí zůstat na parkovišti před firmou. Pokud podnikatel při cestě takto označeným autem policejní kontrole neprokáže, že jde o služební jízdu, je obviněn z daňového úniku. V Česku se samozřejmě podniková auta označovat nemusí a nikdo nekontroluje, kam se s nimi jezdí.

Stejně jako v případě pojistného tak stát šrotovným pro podnikatele otevírá další možnost k daňovým únikům. Nemá smysl podrobně rozebírat, co všechno dnes podnikatelé uplatňují za daňově uznatelný náklad. Když mají auto, tak pochopitelně mohou uplatnit nákup zimních pneumatik. Mohou do nákladů napsat nové brýle, víno na podnikový večírek, telefonní linku ve svém bytě.

Využívají možnosti a chovají se jako svého času socialistická elita. Za minulého režimu nemohl běžný občan v obchodech nic sehnat, kdo však měl dobré kontakty, získal pomocí korupce a vekslování jakékoli zboží. Dnes má část populace významnou slevu na životní náklady a své výhody žárlivě střeží i nadšeně rozšiřuje.

Hlavní potíž je v tom, že oba systémy, ten socialistický i ten náš současný, jsou málo efektivní. Obchodníci v dobách komunismu i současní podnikatelé jsou příliš zaměřeni na to, aby se obohatili na úkor druhých. Samozřejmě mnozí podnikatelé leccos dokázali také v oboru národní ekonomiky, ovšem ani jeden z nich se zatím proti nespravedlivým výhodám neozval. Využívat stát a přitom mu neodvádět pokud možno ani korunu, tak by šla popsat hlavní ctnost společenského života mnoha posledních desetiletí.

Šrotovné nakonec může projít, když se najde 101 poslanců a prezidentovo veto přehlasují. Velmi pravděpodobně se najdou, protože před volbami dárek voličům neuškodí. Ovšem tím se na tradičním problému, který znovu otevřela debata o šrotovném, vůbec nic nezlepší.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .