Srdeční záležitost: Srdce na cestě života

Pro transplantační koordinátorku Jitku Lukešovou z Centra kardiovaskulární a transplantační chirurgie Brno a další „závodníky“ začíná boj s časem. Závod nesmí trvat déle než 4 hodiny a účastní se ho na 80 dalších „běžců“. Odstartuje ho jediná věta: Máme dárce!

Dárcem se může stát člověk, u kterého lékaři konstatovali mozkovou smrt a jehož srdce bylo zároveň vyšetřeno prostřednictvím EKG, ultrazvuku a u dárců starších 45 let prošel i vyšetřením tepen.

„Když vidím příjemce, který se v posteli usmívá, je to krásný pocit.“
Jitka Lukešová, transplantační koordinátorka

Časový limit pro přenos orgánu je dán tím, že srdeční svalové buňky jsou velmi náchylné na nedostatek kyslíku a živin. Oproti tomu například ledviny vydrží mimo tělo i půl dne.

Logo|foto:Český rozhlas

Po vyjmutí srdce z těla dárce se pomocí kardioplegického roztoku, který srdce chrání, orgán zchladí na 4 °C. Příjemce je mezitím napojen na mimotělní oběh. Po našití orgánu do těla do něj začne opět proudit krev a srdce se postupně roztluče. Než se svalové buňky rozehřejí a vrátí na obvyklou úroveň své aktivity, trvá to desítky minut.

Na milion obyvatel v tuzemsku každoročně připadá 27 dárců. V některých zemích je číslo až dvojnásobné. Důvody vidí Petr Němec, ředitel Centra; kardiovaskulární a transplantační chirurgie Brno, například v tom, že nemocnice ne vždy informují příslušná transplantační centra o vhodném dárci. Statistika má ale také pozitivní příčinu: výrazně ubylo mladých dárců po dopravní nehodě.

Zajímavé je, že v tomto peletonu lékařů a zdravotnických pracovníků vítěz nikdy není. Cílovou pásku totiž protíná pacient. „Když vidím příjemce, který se v posteli usmívá, je to krásný pocit,“ uzavírá Jitka Lukešová.