Srbské volby pro ultranacionalisty

Vojislav Šešelj a s ním i Slobodan Miloševič musejí v Haagu zažívat pocity nebývalého zadostiučinění. Muži, kteří před mezinárodním tribunálem pro bývalou Jugoslávii čelí obviněním ze spáchání válečných zločinů, jsou pro více než třetinu srbských voličů národními hrdiny. Právě tolik hlasů získali v nedělních parlamentních volbách Šešeljova Srbská radikální strana a Miloševičova Socialistická strana Srbska. Součet 81 křesel pro radikály a 22 pro socialisty na nadpoloviční většinu v 250-ti členném parlamentu naštěstí nestačí.

Vazební věznici v Haagu za parlamentních křesla v Bělehradě naštěstí nevymění ani oba propagátoři myšlenky velkého Srbska, kteří se lví měrou podíleli na balkánských tragédiích poslední dekády uplynulého století. To jsou ovšem jediné dva zdroje útěchy, jimiž si mohou být jisti všichni - v Srbsku i jinde v Evropě - kteří si nepřejí návrat režimu byť jen vzdáleně podobného tomu Miloševičovu. Evropská unie teď o to důrazněji proreformním politickým silám v Srbsku připomíná to, co jim uplynulé tři roky chybělo především - tedy svornost a snahu o programovou shodu.

"Vyzývám všechny demokratické síly v Srbsku, aby rychle vytvořily vládu s jasným a silným evropským programem," prohlásil v pondělí vysoký představitel Evropské unie pro zahraniční politiku Javier Solana. Stejně silné poselství směrem k Bělehradu vyslaly i vlády Francie a Británie - tedy dvou klíčových států Evropské unie. Na to, jak bude příští srbská vláda vypadat, si ale můžeme počkat i několik týdnů. To je totiž podle analytiků realistický odhad času, který může zabrat povolební vyjedávaní komplikované nejen růzností programů, ale i hlubokou osobní rivalitou mezi představiteli proreformního tábora.

Ať už bude složení vlády jakékoli, kabinet se bude ujímat moci v době, kdy se Srbsko potýká se zhruba 30-ti procentní nezaměstnaností a je rozčarováno z dosavadního stylu vládnutí sil bývalé protimiloševičovské opozice. V takové atmosféře se daří nostalgickým náladám i pocitům národního ponížení. Potvrzuje to ostatně i prohlášení úřadujícího šéfa Srsbké radikální strany Tomislava Nikoliče, který řekl: "Vyhráli jsme pro Vojislava Šešelje a další obviněné v Haagu a pro srbské občany, kteří už mají dost ponižování."

Většina pozorovatelů se ovšem shoduje, že výsledek voleb v Srbsku je třeba chápat především jako vyjádření nespokojenosti s nynější hospodářskou a politickou situací v zemi, než jako touhu vrátit se do minulosti. Většina Srbů má totiž v dobré paměti, že Miloševičův režim jim nebyl schopen nabídnout nic lepšího, než nacionalistickou rétoriku a vtažení do tragických konfliktů na Balkáně. Pokud ultranacionalisté chtějí své nynější volební zisky douhodoběji udržet, pak musí přijít s atraktivnější nabídkou, než jakou je sázka na rozčarování a rozhorčení nad domnělým pošlapáváním národní hrdosti.

To je otázka příštích voleb, které by se podle pesimistů mohly konat třeba už za rok. To v případě, že se proreformním stranám nepodaří vytvořit životaschopnou vládu. Příznačné je, že ani z nadpoloviční většiny křesel, která po odečtení mandátů pro radikály a socialisty na demokratické strany v parlamentu zůstává, nelze v tuto chvíli předvídat, zda bude nová vláda většinová či menšinová. Z parlamentní aritmetiky nicméně spolehlivě vyplývá, že blok radikálů a socialistů znemožňuje vytvoření dvoutřetinové většiny nutné pro změny ústavy.

Změny ústavy ovšem nebudou nutné v případě, že radikální změnu dozná dosavadní politika prorefromních stran. Na tu se ale v Bělehradě příliš velké sázky nepřijímají. Především proto, že takzvané demokratické strany zatím dokázaly být především proti něčemu, než pro něco. Nejdříve proti Milošeivočivi a poté samy proti sobě. Naštěstí mají druhou šanci dokázat, že jsou schopny se ze svých chyb poučit.