Srbské parlamentní volby mnoho nevyřešily

Ve dvousetpadesátičlenném parlamentu získali 81 křesel, což, jak si sami můžete spočítat, na sestavení vlády, která by se těšila většinové parlamentní podpoře nestačí.

To, že radikálové budou nejsilnější stranou, kandidující samostatně se očekávalo, i když stoupenci integrace doufali, že to nakonec budou oni, kdo bude tahat za delší konec. Nestalo se. Radikálové si udrželi stabilní podporu. Proč? Část srbské společnosti je stále rozčarována slábnoucím postavením země, nejen v celoevropském měřítku, ale i na Balkáně a zejména nelepšící se životní úrovní. Svému stabilnímu elektorátu nabízejí radikálové 15 let po svém založení prakticky neměnný program. Nepřijatelnost integrace s nepřátelskými strukturami- rozumějte Evropskou unií a NATO. Ve druhém případě je to i pochopitelné. Severoatlantická aliance, jejíž letouny v době kosovské krize zasypávaly zbytkovou Jugoslávii, tedy Srbsko a Černou horu bombami si asi obyvatelstvo této balkánské země mohlo jen těžko naklonit.

Radikálové dále jako alternativu integrace s EU nabízejí přibližování k Rusku, pravoslavnými státy všeobecně a v poslední době také s Čínou.

A jak dopadly reformní síly? Jejich leader-Demokratická strana prezidenta Borise Tadiče získala 65 křesel, což je parlamentní většině na hony vzdálený počet. I se svými spojenci - stranou hospodářských reforem G 17 a liberálními demokraty získala necelých 100 mandátů a to je také málo.

A tak nyní bude záležet na tom, jak se rozhodne Demokratická strana Srbska současného premiéra Vojislava Koštunici. Ta má 47 křesel. Západem je označována za stranu, bližší proevropským silám, i když ani to není v tuto chvíli jisté. Ti největší pesimisté se dokonce obávají toho, že by se Koštunica mohl nakonec spojit s vítěznými radikály a postmiloševičovskou, kdysi všemocnou Socialistickou stranou. Takové spojenectví by parlamentní většinu zajistilo.

Stejně jako druhá alternativa, tedy spojenectví s proevropskými silami. To je snad pravděpodobnější.

Pokud se první povolební komentáře v něčem shodují, je to konstatování, že sestavování vlády bude těžko řešitelným problémem a dokonce se objevují názory, že je to prakticky vyloučeno.

Odpověď kam Srbsko směřuje po hlasování, jehož legitimitu nikdo nezpochybňuje, nedostalo ani zahraničí. Potvrdilo jasnou rozštěpenost společnosti a naděje Evropské unie, že navrch získají v srbském měřítku- z pohledu EU už méně- demokratické síly - se ukázaly jako liché. Reakce jsou i proto zdrženlivé.

Brusel čekal na výsledek voleb s tím, že s dosavadní menšinovou vládou Vojislava Koštunici už nemělo smysl vyjednávat. Teď bude EU nuceno čekat jaká koalice bude v Srbsku u moci. Pokud k něčemu takovému jako sestavení vlády vůbec dojde.

Podobně se vyčkávalo i s problematikou Kosova. Zvláštní vyslanec generálního tajemníka OSN Marti Ahtisaari čekal s verdiktem o tom, zda bude a za jakých podmínek Kosovo nezávislé až na konec týdne. Pochopitelně. Neoddělitelnost Kosova od Srbska je asi jediným faktorem, který srbskou politickou scénu sjednocuje.

Srbsko se ani po nedělním hlasování na jasnou cestu nevydalo. Nebylo to vůbec poprvé, co parlamentní volby dopadly nerozhodně. V devadesátých letech byly soubojem mezi Miloševičovými stoupenci, sdruženými okolo Socialistické strany Srbska a jejich odpůrci, které spojovala pouze snaha o jeho svržení. To se v roce 2 000 takzvanou říjnovou revolucí skutečně podařilo. Při pokusu o skutečné převzetí vlády se ale spojenectví opozičních sil okamžitě rozpadlo. Zejména kvůli nepřekonatelné rivalitě vůdců jednotlivých stran.

Ta koneckonců může zablokovat i současná povolební jednání. O premiérovi Vojislavu Koštunicovu a prezidentu Borisi Tadičovi lze jako o spojencích hovořit jen tváří v tvář vítězné Radikální straně. A i to jen v uvozovkách. Stoupence pragmatičtějšího prezidenta si vedle premiéra, lavírujícího dlouhodobě mezi ultranacionalisty a reformátory, lze jen stěží představit.

Shodnout se pravděpodobně nebudou moci už na osobě předsedy vlády. Tadič chce prosazovat kandidáta Demokratické strany Božidara Dželiče, zatímco Koštunica si bude chtít premiérské křeslo podržet. Při vědomí této situace není vůbec vyloučeno, že budou Srbové hlasovat znovu v dalších předčasných parlamentních volbách. Jevili by o to ale vůbec ještě zájem? Rozhodly by něco další volby? Nebo by nakonec vedly do ztracena jako ty sedmery předchozí?

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .