Spravedlnost se konat nebude

Pokolikáté už, nikdo nespočítal, ale písnička je to hodně obehraná. Už šest let se táhne soudní líčení, které ale vlastně ještě nikdy nezačalo, neboť obžalovaný se k soudu dosud nedostavil a i tentokrát, jako už mnohokrát v minulých letech, svou neúčast jen omluvil z údajně zdravotních důvodů. Opodstatněnost jeho omluvy musí nyní jako obvykle prozkoumat soudní znalec, čímž se celé řízení dále protahuje.

Můžeme sice předpokládat, že po čase bude někdejší obávaný vyšetřovatel StB předvolán soudem v Uherském Hradišti znovu, ale stejně pravděpodobné je, že se opět nedostaví a celá procedura se bude opakovat. Jak dlouho? No asi donekonečna. Respektive dokud zůstane starý pan Grebeníček naživu. Soudní mašinérie se totiž na rozdíl od lidí nikdy neunaví a trestní řízení se automaticky zastaví až proti osobě, která umře.

Co to ale vypovídá o stavu naší justice a její schopnosti bránit spravedlnost? Po tolika letech neúspěšného soudního řízení se zdá skoro zbytečné poukazovat na to, co už bylo mnohokrát řečeno, že totiž pan Grebeníček se soudu zjevně vyhýbá záměrně a že využívá či spíše zneužívá určité formální nedostatky našeho procesního práva, aby se vyhnul trestu. Evidentně zde hraje o čas, který nakonec zcela nepochybně zasáhne v jeho prospěch.

Nejde nám samozřejmě o to, za každou cenu zavřít jednoho chřadnoucího starce na zbytek jeho života do vězení. V procesech s bývalými exponenty komunistického režimu vždy šlo a mělo jít hlavně o něco jiného. O symbolické odsouzení toho, co se s jejich pomocí stalo a také o pravdivé poznání skutečnosti, kterou už mnozí z nás zapomněli anebo kterou si ani dnes nechtějí přiznat. Šlo vždy zároveň o to se poučit z naší poměrně nedávné historie.

A pravdivé poznání nebo dokonce poučení můžeme získat jen tehdy, když budeme vědět, co se opravdu stalo. Bude-li to jednoznačné a ne jen otázkou názoru. Kdyby zde byla jasně prokázána vina, věděli bychom lépe než nyní, co bylo tehdy nesprávné, mohli bychom to odsoudit a uvědomili bychom si to docela konkrétně. Starý pan Grebeníček by pak možná ani svůj trest nemusel nastoupit právě ze zdravotních důvodů a nebo by s největší pravděpodobností s ohledem na svůj věk dostal milost. Ale naše společnost by se určitě dostala dál v tom, čemu se říká vyrovnávání se s minulostí.

Takhle zůstává naše minulost spíše předmětem sporu. Zmatkem mnoha obvinění a jejich soustavného odmítání. A nepřehledná se pak stává i přítomnost. Komunistická strana Čech a Moravy, přímý následovník někdejší KSČ, získala v minulých letech dokonce o něco větší popularitu a podílem své podpory budí dnes určitý respekt i mezi zapřísáhlými nekomunisty. A není proto divu, že parlamentní strany s ní dávno spolupracují v zákulisí a hledají mezi komunisty podporu pro své návrhy změn zákonů.

Jak to vypadá v této chvíli, nejspíše se budeme muset smířit s tím, že pan Grebeníček nikdy odsouzen nebude. Těžko říct, jestli je na tom sám takto lépe, když mu neustále hrozí trestní přelíčení, než kdyby se jednou k soudu dostavil. A je nakonec celkem pochopitelné, že využívá všech dostupných možností, jak se spravedlnosti vyhnout. Nebylo by to totiž nic příjemného.

Náš proces vyrovnávání se s minulostí se tak bude dále protahovat. Nejen díky tomuto případu, ale s naprostou určitostí už dnes můžeme říci, že zločiny, které komunisté napáchali, nikdy úplně zapomenuty nebudou. Jejich odhalení a odsouzení zůstává jen otázkou času.