Spravedlnost pro každého
Je takový advokátský bonmot, který říká, že je-li člověk nevinen, měl by si přát být souzen v Německu. A naopak - je-li člověk vinen, pak by si měl přát být souzen ve Spojených státech. Jistě, ten bonmot míří na rozdílné postupy při soudních líčeních dle kontinentálních, respektive anglo-saských zvyklostí.
Nicméně, vytanul mi na mysli spíš proto, že by se na něj hodila vyrobit nějaká speciální česká varianta. Ta by k oněm dvěma kategoriím ještě, tak nějak "po našem", "po česku", dopověděla, že jste-li komunista, měl byste si za každých okolností přát být souzen v Česku.
Po nějakých třinácti letech všelijakých soudních procesů rozhodle dnes brněnský městský soud, že trojice bývalých studentů Vysokého učení technického v Brně se musí omluvit někdejšímu šéfovi fakultní organizace KSČ Janu Snášelovi za to, že ho v roce 1989 písemně kritizovali.
K celé věci došlo tak, že v "revolučních" dnech listopadu 1989 se tato trojice studentů podepsala pod dokument, schválený shromážděním tehdy stávkujících studentů. V dobovém dokumentu studenti vyjádřili nedůvěru pěti svým pedagogům včetně Snášela a v textu jej označili za "arogantního a demagogického kariéristu". Pedagog Snášel tuto kritiku tehdy věru nesnesl a podal na studenty žalobu na ochranu osobnosti.
Za oněch třináct let prošla tato soudní kauza mnoha soudními instancemi, včetně dovolání k Nejvyššímu soudu. Nicméně - po třinácti letech jsou někdejší studenti tam, kde byli už několikrát. Totiž před soudním příkazem k omluvě, k níž se ale (z celkem pochopitelných důvodů, alespoň tedy myslím, že jsou pochopitelné.) nijak nechystají.
Trik, alespoň toho dnešního soudního výroku, spočívá v tom, že se studentům nepodařilo nijak doložit hodnotící pasáže tehdejšího dokumentu. Podle soudce Dušana Schinzela, ale prohlášení není jen prostým vyjádřením nedůvěry. Výrazy jako "arogantní", "demagogický" a "kariéristický", jsou podle soudce Dušana Schinzela nejdůležitější v celém sporu. Trojice bývalých studentů tato tvrzení při jednání nedoložila, proto podle soudce nezbylo nic jiného než soudně nařídit omluvu.
Dle rozhodnutí soudu by omluvný dopis měli bývalí studenti poslat poštou. Musí v něm být jasně být uvedeno, že se omlouvají za to, že Snášelovu osobu spojili s "nepravdivou charakteristikou".
Soudce Schinzel vysvětliv v rozsudku, že tento spor je střetem práva žalovaných na svobodu projevu právem žalobce na ochranu osobnosti, přičemž se nelze hájit tím, že dokument je prohlášením studentské komunity. Lidově řečeno - někdejší studenti mají prostě, tedy alespoň podle tvrzení soudu, tu "smůlu", že jsou podepsání pod dokumentem vyjadřujícím nějaké dobové stanovisko studentské komunity.
Soud však na tuto argumentaci nepřistoupil, i když na obranu dnes k omluvě odsouzených bývalých studentů se mezitím postavili předsedové senátů třinácti českých vysokých škol, podle kterých není možné stíhat jednotlivce za kritiku obsahující názor komunity.
Dnes odsouzení studenti se omluvit nehodlají, takže to celé může v klidu pokračovat dál, napříště u brněnského krajského soudu. Mohlo by to celé být takový pěkný postkomunistický soudní happening. Taková nekonečná veselá soudní hra na právní stát, na zlé a radikální studenty, na hodné arogantní komunistické kariéristy, na spravedlivé, minulostí nezatížené soudce, a tak dále.
Přijde mi ale, že to celé je spíše o tom, že v téhle zemi se chce málokomu učinit nějaký rozsudek, který by naříkající předlistopadové, tedy totalitní komunisty, kteří se tváří, že byli bůhví jak poškozeni na svých lidských právech, odkázal k věčnému si stěžování na "lampárně" na hlavním nádraží - čili nikde.
Tisíce skutečných obětí komunistické totalitní zvůle živoří s penzemi, které jim podle zákona přísluší, tedy s malými, neb si za komunistů nemohli vydělat ani na slanou vodu, a jejich mučitelé, ať už dozorci nebo arogantní vysokoškolští kariéristé, se tomu mohou, vyfutrováni penzemi nesrovnatelně vyššími, klidně posmívat. A to prostřednictvím soudních výroků. Kdyby, podle mého, pan Snášel byl skutečně pedagog, nikoli (dnes již nejspíš) stín někdejšího komunistického kariéristy, omluvil by se studentům on, veřejně, nahlas a dal by tím alespoň malou satisfakci dosud žijícím obětem režimu, za který on "učil" na vysoké škole.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka