Spravedlnost po česku
Prezident republiky Václav Klaus podle svých slov nevěděl, že se v minulosti setkal s omilostněným podnikatelem Zdeňkem Kratochvílem a že tento muž sponzoroval ODS. Vzhledem k tomu, že hlava státu při nejrůznějších příležitostech potkává celou řadou lidí a že nemá důvod zkoumat sponzorování strany, které je čestným předsedou, šlo by tomuto vysvětlení celkem věřit.
A nic zásadního by na tom nemusela změnit ani skutečnost, že s kontroverzním podnikatelem Kratochvílem se Václav Klaus objevil na několika fotografiích dokonce v médiích.
Problém je v tom, že důvody podnikatelova omilostnění jsou sporné. Kratochvíl získal milost kvůli zdravotním problémům. Podle nejrůznějších posudků není schopen se účastnit trestního řízení. Zároveň však může vést normální život. Mimo jiné řídit automobil, šéfovat poměrně velké firmě a účastnit se společenských akcí. Už tento rozpor sám o sobě by stál za zamyšlení. Tím spíš, že hlava státu milostmi šetří a než se pro jejich udělení rozhodne, vše důkladně zvažuje. V Kratochvílově případu nešlo o podezření ze spáchání nějakého drobného deliktu. Měl se podílet na podezřelých transakcích kolem Zemědělských staveb, kdy měla vzniknout škoda převyšující dvacet milionů korun. Podivné obchody s cennými papíry původem z Bahamských ostrovů měly Kratochvílovi a dalším společníkům vynést více než šestnáct miliard korun. Dále uzavíráním nevýhodných smluv měli jednu z firem připravit o pět milionů.
Pouze v posledním uvedeném případu vyslechl Kratochvíl soudní verdikt, který ho měl poslat na pět let za mříže. I v této kauze byly podnikány ještě některé právní kroky, takže nešlo o trest definitivní. Stručně řečeno Václav Klaus v tomto případu porušil jednu ze svých zásad - rozhodovat o milostech až po definitivním soudním verdiktu. Kratochvíl tak dostal generální pardon na všechny údajné konflikty se zákonem, kterými se zabývaly orgány činné v trestním řízení. Takže rozhodně nejde o tuctový případ nějakého vážně nemocného nešťastníka, který míří do vězení za pár tisícový podvod. Václav Klaus by měl podrobněji vysvětlit, proč zrovna Zdeňku Kratochvílovi milost udělil a tím riskoval celou řadu spekulací o skutečných motivech svého rozhodnutí. Nelze se divit tomu, že kořeny vstřícnosti vůči podnikateli se hledají v jeho kontaktech na ODS, případně v majetku, na který by mohl mít i nyní vliv. Nejenom udělení milosti Zdeňku Kratochvílovi může v očích veřejnosti vyvolávat dojem, že spravedlnost po česku má svá specifika. Pokud máte dobré kontakty na vlivné lidi nejlépe z politiky, dostatek finančních prostředků a tím i schopné advokáty, těžko vás něco dostane na lopatky. Názorným příkladem může být kauza, která se týkala bývalých manažerů zkrachovalé Investiční a Poštovní banky. Městský soud v Praze je zprostil všech obvinění a rozhodl o tom, že nespáchali žádný trestný čin. Shodou okolností IPB patřila ke sponzorům politických stran a její vrcholní manažeři udržovali nejrůznější vazby na vlivné politiky. Zdálo se, že ani to jim nepomůže. Byli totiž obžalováni z porušování povinnosti při správě cizího majetku, porušování závazných pravidel hospodářského styku a zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění.
Toho všeho se měli dopustit v době, kdy do banky vstupovala společnost Nomura. Tehdy mělo dojít k navýšení základního jmění. Stalo se tak vydáním dluhopisů, které Nomura od banky koupila. K nákupu však použila peníze pocházející z IPB. Zjednodušeně řečeno, banka tak navýšila základní jmění o zhruba čtyři miliardy pouze na papíře a nikoli ve skutečnosti. Tato fiktivní operace svým způsobem ovlivnila zdraví banky a podepsala se na nákladech, které nesl stát po pádu IPB. Přesto soudkyně dospěla k názoru, že žádná škoda nevznikla a žádný trestný čin nebyl spáchán.
V této kauze se dokonce angažoval z pozice ministra financí Vlastimil Tlustý. Konkrétně poslal soudu i státnímu zastupitelství dopis, že se stát necítí poškozen. Podle Tlustého tak neexistoval důvod obviněné dále stíhat. Ke stejnému závěru dospěla i soudkyně, byť tvrdí, že na její rozhodování dopis tehdejšího ministra financí neměl žádný vliv. Přitom podle selského rozumu došlo minimálně ke zkreslení údajů o stavu hospodaření IPB. Zkrátka další příklad spravedlnosti po česku, která dokáže zavřít oči v případech osob majících nejrůznější vazby na vlivné lidi v této zemi.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.