Spor o volby v Íránu

V těchto volbách reformisté, spojovaní s osobou prezidenta Mohammada Chátamího, obhajují jasné vítězství z voleb v roce 2000. Existovala reálná možnost, že reformisté by mohli mít navrch i v letošním hlasování navzdory tomu, že jimi ovládaný parlament zdaleka nenaplnil očekávání především mladších generací obyvatelstva. Zhruba dva týdny před volbami jsou ale šance reformistů podstatně nižší, a to z velmi prostého důvodu: Konzervativci maximálně využili prostředky, které jim dává ústava, a prostřednictvím takzvané Rady dohlížitelů znemožnili zhruba dvěma tisícovkám reformistických kandidátů účast ve volbách.

Na začátku nynější krize, tedy počátkem ledna, byl počet vyloučených uchazečů o parlamentní křesla dokonce takřka dvojnásobný. Na současnou úroveň se snížil až po protestech reformních politiků, intervencích prezidenta Chátamího a žádosti nejvyššího duchovního vůdce ajatolláha Chameneího. Ten Radu dohlížitelů vyzval k přezkoumání jejího původního rozhodnutí. Tím ale také reformisté vyčerpali všechny možnosti, jak v rámci íránského politického systému hájit své zájmy v souladu s ústavou islámské republiky.

Ajatolláh Chameneí, který stojí na samém vrcholku íránské mocenské pyramidy, totiž koncem minulého týdne prohlásil, že protesty kolem vyloučených kandidátů musí skončit, a že všichni prý musí ruku v ruce pracovat na tom, aby se volby uskutečnily v plánovaném termínu. Důležitost konání voleb - prohlásil Chameneí v projevu, který přenášel státní rozhlas - převažuje nad všemi pochybnostmi. Reakcí prezidenta Chátamího i reformistického předsedy parlamentu Karúbího byl dopis, ve kterém Chameneího ujišťují, že zajistí konání voleb v řádném termínu, ale ve kterém si zároveň stěžují na jednání Rady dohlížitelů.

Právě tato reakce názorně ilustruje samotné jádro nynější politické krize v Íránu. Její dlouhotrvající a systémovou příčinou je rozpolcenost státního zřízení. To se snaží opírat současně o volené a nevolené orgány. Jejich kompetence se ale velmi často překrývají, nebo - ještě hůře - vzájemně si konkurují. Výsledkem je nutně střet, ve kterém mají navrch konzervativci ovládané orgány, na prvním místě Rada dohlížitelů. Volby by tento střet mohly částečně odstranit - konzervativci ovládaný parlament na rozdíl o toho současného nebude usilovat o omezení moci nevolených orgánů.

Strategií, která má konzervativním kandidátům pomoci k vítězství ve volbách, není jen vyloučení co největšího počtu reformistických kandidátů, včetně těch nejznámějších. Součástí této strategie je také snaha prohloubit zklamání veřejnosti z letitých a neplodných půtek mezi konzervativci a reformisty. Posledně jmenovaní z těchto sporů nutně vycházejí jako poražení, neboť se jim nedaří plnit sliby reforem, na základě kterých získali hlasy voličů. Zklamání veřejnosti se jasně projevilo loni při místních volbách. Především díky nízké účasti, jen mezi 15-ti až 20-ti procenty, volby skončily jasným vítězstvím konzervativních sil.

Loňské místní volby by však neměly být chápány jako modelová situace, podle které by se dalo soudit, že konzervativní kandidáti mají vydlážděnou cestu k pohodlnému vítězství také ve volbách parlamentních. Pozorovatelé upozorňují, že prakticky všechny volby v Íránu po vítězství islámské revoluce v roce 1979 přinesly výsledky, jež bylo možné ve srovnání s předvolebními očekáváními považovat za překvapivé. Velkou neznámou těchto voleb by mohl představovat citelný nárůst počtu oprávněných voličů.

Těch bude 46 milionů, což je ve srovnání s rokem 2000 o celých 19 procent více. Noví voliči se pochopitelně rekrutují z řad mladých generací, což by mohlo pro reformní kandidáty představovat velkou výhodu. Ať už ale parlamentní volby dopadnou jakkoli - pro reformisty by mělo být dostatečně poučné už jen to, co volbám předcházelo. Lhostejnost, s jakou íránská veřejnost sledovala jejich protesty proti masovým diskvalifikacím volebních kandidátů jasně ukázala, že poptávka po reformách není nutně totéž, co poptávka po těch, kdo reformy slibují.