Spor o kampaň

U kampaně před vstupem do EU se ovšem zřejmě ještě nevědělo, že se jedná o klíčovou záležitost, která musí být věcí celé vlády, jak je tomu podle ministra průmyslu Milana Urbana v případě euroústavy. Významu, který vláda kampani připisuje, budou odpovídat její náklady. Dosud se hovořilo o dvou stech osmnácti milionech korun, za které by měl občan získat informace pro své rozhodnutí v referendu. To už je docela zajímavá veřejná zakázka, kterou je mrzuté ztratit. Bez ohledu na to, kdo bude vymýšlet reklamní slogany, loga, podobu billboardů a inzerátů v tisku, se ovšem problematizuje smysl celé akce.

Soudě podle diskuse v parlamentu, je konání referenda málo pravděpodobné, protože se tradičně nerýsuje shoda na ústavním zákonu, který by ho umožnil. Pokud ale nakonec bude o přijetí euroústavy rozhodovat Poslanecká sněmovna, stojí za zvážení, zda má smysl organizovat celostátní informační kampaň pro dvě stě poslanců. Možná by postačil jeden billboard před Poslaneckou sněmovnou a dvě stovky letáčků shrnujících pro a proti, které by před hlasováním dostali do lavic. Za ušetřené miliony by bylo možné euroústavu vytisknout, aby si tuto úzkoprofilovou publikaci mohli občané kupovat v knihkupectvích. Jedná se o podobný bestseller, jako byl před časem Mein Kampf, přičemž evropanství má, na rozdíl od nacismu, budoucnost.