Společná evropská měna nabývá na významu

Euro je mladá měna. Bylo zavedeno teprve před devíti lety. A v prvních třech letech fungovalo vlastně jen virtuálně, jen při bankovních operacích. Do ruky je lidé v eurozóně dostali teprve v lednu 2002. Euro stále ještě není měna celé Evropské unie. Od r. 2004, kdy se Unie rozšířila o deset zemí, až do letošního prvního ledna bylo euro dokonce jen měnou menšiny členských států. Teprve s přistoupením Kypru a Malty se euro opět stává společnou měnou většiny členských zemí. Patnácti..V současné době je už platidlem 320 milionů lidí, když počítám jen obyvatele zemí eurozóny, a ne Černou horu a další evropské státečky, které už také euro zavedly. Pro srovnání: americký dolar je národní měnou tří set milionů občanů Spojených států.

První a hlavní referenční světovou měnou je dolar. Euro se už ale vyšplhalo na druhé nejdůležitější místo ve světovém měnovém systému. Je po dolaru druhou měnou světových devizových rezerv, a v posledních letech mu dávají národní banky při vytváření a posilování devizových rezerv před dolarem přednost. Mnoho zemí dnes své dříve výlučně dolarové rezervy kvůli poklesu dolaru urychleně diverzifikuje, to jest snaží se mít je v různých měnách, ale ponejvíc v euru. Euro má dnes pověst spolehlivější měny než dolar. A je silné. Je silné nejen proto, že dolar stále oslabuje, ale také proto, že ekonomika Evropské unie, na které my často vidíme hlavně slabiny, budí ve světě spíš důvěru než pochyby.

Stejně tak je tomu s eurem. Svět na něm oceňuje, že si za pouhých šest let své existence dobylo prakticky bez zakolísání své místo mezi nejžádanějšími měnami světa. U nás euro považujeme div ne za nebezpečí, které ohrozí naší kupní sílu, až nahradí českou korunu. Kdykoli některá země zavede euro, tak na otázku co to bude znamenat pro tamní obyvatele, se u nás odpovídá, zdražování. A na otázku jak tam lidé přijímají euro, zní odpověď: se strachem ze zdražování. Bylo to tak i při přístupu Malty a Kypru k euru letos k 1. lednu.

Kriticky a s obavou se u nás komentuje také současný vysoký kurz eura vůči dolaru. Při zrodu eura byl jeho kurz k dolaru stanoven jako paritní, tedy jedna ku jedné. Pak šlo euro dolů na 82 centů amerického dolaru. Bylo příliš nové, jeho osud se zdál nejistý a ukazatel růstu se v té chvíli v eurozóně propadal. Mnoho analytiků by bylo tehdy za evropskou měnu nedalo ani zlámanou grešli.. Od té doby se hodnota eura vyšplhala na hodnoto téměř jednoho a půl dolaru. Bez dvou tří centů, pro přesnost. A zase převažuje názor, že je to špatně. Pro exportéry ze zemí eurozóny to opravdu není dobře. Vysoký kurz eura jejich zboží prodražuje. Právě tak je tomu - jak víme - i u vysokého kurzu koruny. Ten v zahraničí prodražuje české zboží. Ale koruna posilující dokonce vůči euru a nakonec i respekt k českým exportérům je zároveň vizitkou dynamiky českého hospodářství, je jedním z faktorů zvyšujících kredit České republiky a tím i její ekonomickou atraktivitu a v konečném efektu i její HDP. To co platí pro českou korunu platí i pro silné euro a jeho význam pro evropskou ekonomiku i pro politickou váhu Evropské unie.

Euro má ještě jednu zajímavou vlastnost, Je pro národní ekonomiky eurozóny střechou, pod kterou snadněji absolvují všechny turbulence. Kdyby země eurozóny měly ještě dnes každá svou národní měnu, pak jakékoli zakopnutí národní ekonomiky v kterékoli z nich by se projevilo oslabením dotyčné národní měny. To by vyvolalo krom poklesu kupní síly v dotyčné zemi také neklid ve vzájemných kurzech měn, měnové spekulace, a v konečném důsledku třeba až destabilizaci společného trhu Unie. Na společnou měnu má dočasné oslabení jedné z patnácti ekonomik, které euro používají, jen částečný dopad. A eurozóna dokáže otřes ekonomiky jednoho ze svých patnácti členských států vybalancovat..

Euro je ve světě měnové politiky vůbec podivuhodným fenoménem, vlastně přímo raritou. Není totiž měnou žádné národní komunity, žádného státního celku. Je měnou množiny států, které spolu jinak nejsou příliš pevně spjaté. Také mezi nimi neexistuje uniformita. Euro je měnou nadnárodní struktury, která se stále ještě považuje za experiment, a ve které se neustále mění a upřesňují pravidla společného fungování členských zemí a jejich ekonomik. Krom toho nemá ta nadnárodní struktura ani pevně dané hranice. Přesto přese všechno dosáhlo euro za svou kratičkou existenci záviděníhodné pozice na světovém měnovém trhu, a takové síly, že dokáže například v této chvíli mírnit dopad závratného stoupání cen energetických surovin na kupní sílu obyvatel eurozóny, a sekundárně i na kupní sílu obyvatel ostatních zemí EU.

Stojí za to podívat se na euro někdy také z jiného zorného úhlu, než jaký nám nabízí ta podezíravost, která se vůči němu zahnízdila v české kotlině.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .