Spartakiády, nejdražší rituály režimu. Komunistická přehlídka měla nahradit všesokolské slety

10. červenec 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Spartakiáda

Prvomájové průvody, oslavy VŘSR a spartakiády byly asi nejdůležitějšími rituály komunistického režimu v Československu, do kterých se zapojovaly, řečeno dobovou terminologií, široké masy obyvatel. Nejdražším, nejvelkolepějším, a pro aktéry nejnáročnějším z těchto rituálů byly spartakiády. Konaly se jednou za pět let, vždy v letech končících pětkou nebo nulou. První byla uspořádána v roce 1955.

Spartakiáda

Spartakiády navazovaly především na tradici všesokolských sletů a částečně, zejména co se názvu týče, na I. dělnickou Spartakiadu konanou v roce 1921 v Praze. Autorem slova spartakiáda byl Jiří František Chaloupecký, sociální demokrat a činovník Federace dělnických tělocvičných jednot, který název pro masové cvičení odvodil od Spartaka, vůdce vzbouřených římských otroků.

Sokolové ve službách spartakiády

Přestože se spartakiády snažily zejména v počátcích tvářit, že se sokolskými slety nemají nic společného, a přesto, že komunistický režim sokolskou jednotu potíral a mnohé její funkcionáře pronásledoval, byly spartakiády do značné míry dál sokolským podnikem.

03647848.jpeg

Jak připomíná historik Petr Roubal z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd ČR, autor publikace Československé spartakiády, někdejší členové Sokola se výrazně podíleli na organizaci spartakiád, byli autory mnoha skladeb a také se z řad Sokolů rekrutovala značná část především dospělých cvičenců.

Na rozdíl od sletů tvořili významnou část spartakiádních cvičenců žáci, učni, studenti a vojáci. Ti měli totiž účast víceméně povinnou. Odmítnout účast na spartakiádě začalo být bez závažnějších následků možné až od roku 1965.

Do spartakiádního cvičení se zapojovaly desetitisíce lidí po celém Československu. Nacvičovalo se kolem deseti skladeb, které byly určeny různým věkovým nebo společenským skupinám.

Za divácky nejatraktivnější platilo cvičení vojáků, dorostenek a také žen. Nejdojemnější bývalo cvičení rodičů s dětmi.

Nácvik skladeb začínal vždy v září, v únoru se konala místní kola spartakiád, z nichž pak ty nejlepší skupiny cvičenců postupovaly do okresních a krajských kol, a nakonec na celostátní spartakiádu. Ta se konala na přelomu června a července na strahovském stadionu v Praze.

Ať jsou tlustý nebo tenký, nejlepší jsou dorostenky!

Dostat se na Strahov byla pro mnohé opravdová čest. Ačkoliv se to možná dnešní mladé generaci může zdát zvláštní, lidé na spartakiádách cvičili docela rádi. Jak připomněl Petr Roubal, časem se vztah ke cvičení proměňoval.

02896643.jpeg

Zatímco v dobách sokolských sletů a při prvních spartakiádách se s chutí účastnili i muži, později byly spartakiády zejména ženskou záležitostí. Spartakiádní skladby totiž připomínaly tehdy oblíbenou jazzgymnastiku či pozdější aerobic, které československé ženy s nadšením pěstovaly. Navíc to ženám ve cvičebních úborech většinou slušelo a budily obdiv diváků.

U mužů to bylo docela jinak. V první polovině 20. století mohl být muž cvičící prostná s kuželi vzorem, ve druhé polovině už byl sportovním ideálem hokejista, fotbalista, cyklista nebo tenista. Chlapíci ve šponovkách, kteří synchronizovaně předpažují a upažují, začali působit spíš směšně. Bylo tedy čím dál tím těžší sehnat muže ochotné cvičit na spartakiádě, zato žen bylo víc než dost.

Asi jediným mužským cvičením, které působilo dostatečně mužně i v 80. letech, zůstalo cvičení vojáků. Bylo také jedinou skladbou mužů, kde nebyl problém s dostatkem cvičenců. Vojáci základní služby totiž cvičili povinně.

Více si o spartakiádách můžete poslechnout v dalším dílu Historie Plus. 

03647847.jpeg
Spustit audio