Sparta a PPF

22. březen 2004

Zpráva o tom, že se finanční skupina PPF zajímá o koupi fotbalové Sparty, přichází v době, kdy Rada pro rozhlasové a televizní vysílání přiznává, že netuší, kdo je vlastně vlastníkem televize Nova, kterou před časem ovládla právě PPF. Čeká se, zjednodušeně řečeno, na výrok soudu, zda PPF Novu koupila, anebo pouze zaplatila.

Důvod k nervozitě nemá pouze Rada, ale také daňoví poplatníci, kteří už jednou prostřednictvím státního rozpočtu Novu štědře sponzorovali. Finanční skupina PPF, pravda, vlastní mimo jiné i Českou pojišťovnu, ale od Petra Kellnera by byl nerozum pojistit si investici do Novy zrovna tam. A arbitráž by se nakonec stejně jako minule zabývala spíše složenkami o zaplacení než právními kličkami ve smlouvách. PPF může klidně hledat českou Superstar a analyzovat příležitost umístění svého loga na dresy fotbalistů pražské Sparty. Cena nemusí být špatná, protože současný majitel, německý podnikatel Axel Diekmann, vedle čtyřiadvacetimilionové ztráty v českém fotbale loni prodělal také dvaapadesát milionů v českých médiích, konkrétně ve vydavatelství Vltava-Labe-Press. Peníze na pokrytí ztrát se mu mohou hodit.

Reakce Sparty je výmluvná. Mluvčí klubu řekla: "Pokud se o Spartu pan Kellner zajímá, může nás to jenom těšit." Není těžké představit si proč. U mocných finančníků se předpokládá, že zatímco v pracovní době dělají drsný byznys, po práci si dopřejí relaxaci. Třeba rozmar nakupovat fotbalisty. Sparťané už možná v Petru Kellnerovi vidí českého Romana Abramoviče. Na místě je ovšem opatrnost. I kdyby nakonec Kellner Spartu koupil, nemusí vysedávat v čestné lóži. Letnou, Strahov a hráče může koupit za účelem pozdějšího výhodného prodeje a věnovat se Spartě výhradně v pracovní době.

autor: iho
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.