Španělsko si připomíná 80 let od konce občanské války. Rána se dodnes nezacelila, píše Local
Španělé si tento týden připomněli 80. výročí ukončení španělské občanské války. Skončila 1. dubna 1939 jako bolestná a krvavá rána, která se dodnes nezacelila, uvádí španělská verze evropského serveru Local.
Konflikt označuje za temnou předehru druhé světové války; na skoro tři roky rozpoutal vášně po celém světě a skončil diktaturou, která trvala několik desetiletí.
Všechno začalo 18. července 1936, kdy generálové provedli puč proti mladé republice, jež vznikla o pět let dříve. Pokus o převrat se sice nezdařil, ale rozdělil Španělsko na stoupence republiky a nacionalistické povstalce, mezi nimiž byl i generál Francisco Franco, velitel armády ve španělském protektorátu Maroko.
Franco si získal podporu německého kancléře Adolfa Hitlera a italského diktátora Benita Mussoliniho, jejichž letouny pak převážely vojáky na pevninu. Pravidelně také bombardovaly španělská města a zničily například Guerniku, jejíž zkázu znázornil Pablo Picasso na svém hrůzostrašném obraze. Tehdy byli poprvé cílem náletů civilisté.
O bojích a násilí ve Španělsku se psalo na celém světě. Díky novým přenosným fotoaparátům byla občanská válka „první, o které mohl podávat svědectví z prvních linií boje a bombardovaných měst tým profesionálních fotografů“, poznamenala americká spisovatelka Susan Sontagová.
Zemi zmítal zmatek a násilí. Povstalecký generál Gonzalo Queipo de Llano v červenci 1936 prohlásil, že je třeba „bez skrupulí a váhání vyvolat atmosféru hrůzy (…) likvidací těch, kdo nás nemají rádi“.
Bílý i rudý teror
Povstalci postupovali, zatímco levicoví poslanci, unionisté, socialističtí aktivisté, jejich stoupenci i jejich rodiny po tisících umírali. Ozbrojené gangy zase pronásledovaly bohaté nebo ty, které podezřívaly ze sympatií vůči rebelům. Terčem násilností byli i kněží a řádové sestry, kteří byli obviňováni z těsných vazeb na vyšší třídy. Republikáni jich zavraždili přes šest a půl tisíce.
Madrid marně žádal o pomoc sousední státy. Británie a Francie odmítly, protože se bály, že by zabředly do světové války. Zvolily „politiku nevměšování“, stejně jako Itálie a Německo, které však dál podporovaly nacionalistické povstalce.
Protože západní demokracie Španělsku nepomohly, postavili se na stranu republiky světoví intelektuálové, počínaje americkým spisovatelem Johnem Steinbeckem a konče indickým laureátem Nobelovy ceny za literaturu Rabíndranáthem Thákurem.
Do občanské války se zapojil i Sovětský svaz a začal posílat zbraně republikánům. Konflikt se tak stal střetem fašismu a komunismu. Sovětský diktátor Josif Stalin využil této příležitosti k upevnění vlastního vlivu a posílal republikánům poradce a organizoval interbrigády. Přihlásilo se do nich na 50 tisíc lidí z celého světa, kteří chtěli bojovat proti fašismu.
Interbrigády pomohly republikánům dosáhnout několika vítězství, například udržet Madrid v zimě 1936 nebo porazit italské brigády vyslané Mussolinim v roce 1937. Republikáni však neměli vojenskou převahu, a navíc je oslabovaly rozpory, a tak brzy prohráli. Vláda, která sídlila v Barceloně, odešla v březnu 1939 do exilu a s ní na 400 tisíc dalších Španělů. Pět měsíců nato vypukla druhá světová válka.
Stíny minulosti
Generál Franco oznámil 1. dubna 1939 vítězství a pak vládl Španělsku až do své smrti v roce 1975. Podle historika Paula Prestona bylo po válce popraveno na 20 tisíc stoupenců republiky.
Už za války zahynulo 200 tisíc lidí a dalších 200 tisíc bylo zavražděno a popraveno, včetně 150 tisíc, které zabili nacionalisté, odhaduje Preston. Franco pak uctíval památku svých padlých, ale mrtví republikáni zůstali zapomenuti a skončili v masových hrobech.
Když se Španělsko po Francově smrti proměnilo v demokracii, padlo rozhodnutí nechat minulost spát. Mnoho lidí však žádalo spravedlnost, a tak vláda v roce 2007 schválila zákon, který slíbil pomoc příbuzným obětí, kteří chtějí ostatky svých blízkých exhumovat. V neoznačených hrobech však dodnes leží desetitisíce lidí.
Současný premiér Pedro Sánchez chce vystěhovat ostatky generála Franca z památníku v kontroverzním Údolí padlých a proměnit celý areál v místo usmíření. K exhumaci diktátorových ostatků má dojít v červnu, ale jestli socialisté nevyhrají 28. dubna volby, může nová vláda jejich rozhodnutí zvrátit.
Související
-
Katalánská policie překazila atentát na španělského premiéra. Muž chtěl pomstít přemístění Frankových ostatků
Katalánská policie ve čtvrtek uvedla, že zmařila pokus o atentát na španělského premiéra Pedra Sáncheze. Muž se chtěl pomstít za chystané přemístění ostatků někdejšího diktátora Franciska Franka.
-
Kam s ním? Španěly dál rozděluje spor o umístění ostatků Franciska Franka, plánují se demonstrace
Španělská společnost je rozpolcená, jestli má být Franco pohřben v národní katedrále i jestli s jeho ostatky vůbec hýbat.
-
Madridský soudce pozastavil exhumaci Frankových ostatků, hrozilo rozbití mramoru
Mnozí považují za nedůstojné, aby Franco zůstal pohřben na stejném místě jako 34 tisíc obětí války, kterou svým pučem v roce 1936 Franco rozpoutal.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka