Soudruh spisovatel Jan Drda

Sociálně podmíněné dětství a brzká ztráta matky i otce, nevyléčitelného alkoholika, zcela jistě zapůsobily na charakter spisovatele, který se tak ze dna dostal na výsluní moci. Zhmotněný sen člověka, který se z ničeho stal tím, kdo rozhoduje o osudech druhých, a to ze zámku v Dobříši, kde se mu zalíbilo natolik, že v tomto "sídle" českých spisovatelů bydlel až do své smrti.

Předlistopadová literární historie s oblibou dodávala, že "právě v jeho neradostném dětství můžeme spatřovat první zárodky budoucího spisovatelova rozhodnutí". Tím je myšlený Drdův nadšený vstup do KSČ v květnu 1945. Zanedlouho pak společně s Ondřejem Sekorou a Václavem Řezáčem začíná pracovat v nově založeném deníku Práce.

Byl jedním z hlavních organizátorů komunistického teroru namířeného proti nekomunistické inteligenci, vymáhal tvrdé tresty a vylučování nekomunistických autorů ze Svazu československých spisovatelů. Dokonce sám inicioval a vyžadoval pro mnohé z nich exemplární potrestání v podobě dlouhých věznění. Především pro katolické a ke katolicismu inklinující autory, jako byli Jakub Deml, Jan Čep, Jan Zahradníček, Václav Renč, Zdeněk Rotrekl.

Drda, který se těšil nomenklaturní přízni, se doslova zabydlel na spisovatelském zámku v Dobříši. Zde se v padesátých letech snažil napsat velký budovatelský opus Hospodáři, skončil ale jen u několika kapitol. Snad aby se z vděčnosti zalíbil tehdejším komunistickým pohlavárům, napsal v roce 1953 knihu pro děti Dětství soudruha Stalina.

V letech 1937 až 1942 byl redaktorem Lidových novin, do kterých přispíval črtami, fejetony a reportážemi. V roce 1948 se vrátil do Lidových novin, tentokrát jako jejich šéfredaktor.

V knize Kdo byl kdo v českých dějinách ve 20. století se dočteme toto:

V roce 1948 byl Drda dosazen jako šéfredaktor Lidových novin a pod jeho vedením, když odstranil přední nekonformní redaktory, dospěl tento nejprestižnější list předválečné republiky roku 1952 ke krachu. Poté, co se stal roku 1949 předsedou Svazu čs. spisovatelů, byl Drda spolu s V. Řezáčem (ředitel nakladatelství Československý spisovatel) nejvýše postaveným spisovatelským funkcionářem první poloviny 50. let. V. Černý s nelítostným patosem v Pamětech píše, že dvojice Drda-Řezáč zůstane v paměti české literatury navždy spjata a vždy bude symbolizovat léta nejohavnějšího rozkladu našeho kulturního étosu.

A právě 21. února, v době únorových událostí roku 1948, stál Jan Drda vedle Klementa Gottwalda na balkoně paláce Kinských. Zde je jeho projev:

O projevu Jana Drdy jsme hovořili v historickém magazínu Zrcadlo, který měl premiéru 29. 2. 2008.