Soudce a kriminalista

Ústecký soudce Berka se podle policie zločinně spolčil s lidmi, kteří provozovali originální variantu takzvaného tunelu. Vytipovali podniky v potížích, odkoupili od jejich věřitelů pohledávky, domohli se konkurzu a v něm pak spřízněný konkurzní správce za pomoci spřízněného soudního znalce, který podhodnocoval rozprodávaný majetek, upřednostňoval spřízněné kupce. Případ libereckého kriminalisty se jeví být méně složitý. Opil se na diskotéce, ze které nad ránem odvedl svou známou k sobě do kanceláře. Nepočínal si zřejmě galantně, když ho tato žena neváhala udat jeho kolegům, kteří ho postavili mimo službu.

Obě žalovaná provinění jsou závažná a těžko říct, které víc. Soudci hrozí deset let, kriminalistovi osm, takže by se zdálo, že větším hříšníkem bude pan Berka, který měl se svými komplici způsobit škodu ve výši šestasedmdesáti milionů. Problém je, že není mnoho těch, kteří si umějí představit tolik peněz, ale valná většina lidí stále ještě ví, že je odporné, když muž ubližuje ženě. Jestliže se soudci mají důvod stydět za kolegu, pokud tento vrhl stín na jejich společenskou prestiž, o to více mohou mít policisté zlost na svého kolegu, dopustil-li se té nejhorší myslitelné ohavnosti. A stojí za úvahu, proč je za zlodějnu vyšší trest než za znásilnění. Že by měly peníze větší význam než lidská důstojnost? Vypadá to tak.