Soud s představiteli Herceg-Bosny

Bylo to opravdu zvláštní. Mostar, kdysi jednotné historické město na řece Neretvě tehdy tvořily dvě neslučitelné části. Příklad. 130 tisícové město mělo na muslimském břehu bosenské národní divadlo. Několik stovek metrů na druhé straně otevřeli trucpodnik -Chorvatské národní divadlo. Na obou březích Nertvy platily odlišné měny. Mezi Muslimy bosenský dinár a v západní části města chorvatská kuna. I když tehdy ještě existující německá marka obě strany ve smyslu měnovém více méně z pragmatických důvodů sjednocovala.

Chorvatská republika Herceg-Bosna byla od roku 1992 Chorvaty ovládanou částí Hercegoviny. Někdejší chorvatský prezident Franjo Tudžman a jeho souputníci počítali s postupnou integrací tohoto území k Chorvatsku. Zdejší milice, nazvaná Chorvatská rada obrany, měla až na detaily ve státním znaku na uniformách výstroj identickou s chorvatskou armádou. Bylo to právě toto vojenské seskupení, jehož dělostřelectvo rozstřílelo v listopadu 1993 symbol města, starý most, vybudovaný Turky na příkaz sultána Sulejmana Nádherného v roce 1566, který byl obnoven znovu za turecké pomoci v roce 2004. Spolu s ním zničily jednotky Chorvatské rady obrany i dalších 6 mostů, spojujících obě části města. Obě kultury, muslimská a katolická měla řeka Neretva bez mostů definitivně oddělit.

Šest představitelů bosenských Chorvatů, vedených někdejším premiérem Herceg- Bosny a později bosenským ministrem zahraničí Jadrankem Prličem se haagskému tribunálu vydalo dobrovolně. Obžaloba je viní z odpovědnosti za zločiny proti lidskosti, porušování válečných konvencí a etnických čistek proti nechorvatskému obyvatelstvu. Jako důkaz uvedla žaloba skutečnost, že se po ozbrojené kampani Chorvatské rady obrany zvýšil počet obyvatel v muslimské části města ze třiceti tisíc na 55 000. Jen během akcí snajperů zahynulo minimálně 135 civilistů. Další stovky utrpěly zranění během neustálého bombardování chorvatským dělostřelectvem.Všichni souzení první den přelíčení podle očekávání veškerá obvinění odmítli.

"Hranice Bosny a Hercegoviny jsou absurdní. Chorvatský národ by se měl sjednotit v hranicích, které dosáhl před 2. světovou válkou." To jsou slova zesnulého chorvatského prezidenta Franjo Tudžmana, která pronesl v roce 1991. Tehdy také vedl separátní jednání ve městě Karadžordževo s bývalým srbským prezidentem Slobodanem Miloševičem, který v březnu zemřel ve věznici haagského tribunálu. Oba vůdci největších národů bývalé Jugoslávie se tehdy snažili dohodnout o rozdělení bosenského území.

Obnovit během rozpadu Jugoslávie Chorvatsko v tomto rozsahu se ale nikdy nepodařilo. Bosenští Chorvati byli nakonec přinuceni i pod tlakem mezinárodního společenství uzavřít s Bosňáky, nebo chcete-li Muslimy spojenectví proti bosenským Srbům. Přispělo to podstatně ke zrovnovážení sil, které nakonec vyústilo v daytonský mír. Herceg-Bosna zanikla po jeho uzavření v roce 1995

Klid však na tomto území není dodnes. Ne že by se ještě bojovalo, ale z prostoru někdejší Herceg-Bosny pochází nejvíce radikálních chorvatských válečných veteránů. Ti odmítají jakákoli rozhodnutí haagského soudu. Organizovali masové demonstrace proti zatýkání a vydávání Chorvatů tomuto tribunálu, naposledy po zatčení generála Anteho Gotoviny. Jako nespokojená a frustrovaná skupina lidí, která má kromě bosenského i chorvatské občanství, jsou členové komunity aktivními účastníky protivládních demonstrací, často motivovaných ekonomicky.

Navzdory tomu, že je v Chorvatsku u moci strana HDZ, která je vedla během občanské války. Její nynější politika je ale z jejich pohledu málo radikální a tak se desetitisíce bosenských Chorvatů cítí zrazeny. Ani s daytonem nebyli nikdy spokojeni. Když jsem se v roce 1996 zeptal v Mostaru jednoho bývalého velitele Chorvatské rady obrany, za koho se považuje, odpověděl mi bez zaváhání."Ano jsem nyní občanem Bosny a Hercegoviny. Ale pozor, jsem Chorvat a mým jediným prezidentem je Franjo Tudžman."

Dosud nejrozsáhlejší proces v dějinách haagského tribunálu může trvat až tři roky. Obžaloba předvolal 400 svědků a u soudu bude posuzováno devět a půl tisíce důkazních předmětů. I když hlavní žalobkyně Carla del Ponteová tvrdí, že by proces mohl být ukončen během jediného roku. Na pořad jednání se totiž dostanou další hromadné procesy. Už brzy začne přelíčení s osmi obžalovanými v souvislosti s masakrem osmi tisíců Muslimů ve Srebrenici a dále se šesti bývalými představiteli Srbska a Jugoslávie za události v Kosovu.