Součkové marný boj

Diskuse o budoucnosti Součkové se zatím odehrávala v obecné rovině. Nejdůležitější věc totiž chyběla. Tou je návrh koncepce reformy zdravotnictví. Zdá se, že nastává čas zúčtování. Marie Součková veřejně představila návrh reformy. Takže v nejbližší době by o něm měla jednat vláda. Pokud v kabinetu koncepce neprojde, může si Součková napsat před slovo ministryně slůvko bývalá. A bylo by celkem jedno, zda by dodržela svůj slib a odstoupila, nebo zda, by byla odvolána.

Součková se totiž netěší silné politické podpoře, takže by patrně neúspěch reformy neustála. Svědčí o tom například vyjádření šéfa lidovců Miroslava Kalouska. "Ještě jsem od ní nečetl nic, co by vedlo k tomu, že bilance příjmů a výdajů zdravotnictví bude vyrovnaná." Tolik citace Miroslava Kalouska z vyjádření v Mladé frontě Dnes. Přitom nejenom šéf lidovců, ale i ostatní zájemci, se mohou seznámit s navrhovanou reformou. Nemá cenu příliš zabíhat do detailů. Podstatné je, že Marie Součková hodlá do systému dostat více peněz. Například stát by měl více platit za důchodce nebo studenty. Problém je v tom, že Součková přichází s návrhem v době, kdy se státní finance pohybují v záporných číslech a kdy lze těžko očekávat, že stát prokáže štědrou ruku. Tím spíš, že ekonomové mimo jiné přičítají dluh veřejných financí také nedostatečné reformě zdravotnictví. Ta by se podle nich měla zaměřit nejprve na zamezení plýtvání finančními prostředky a na stanovení jasných pravidel hry. Pak by prý mohla následovat diskuse o tom, zda by do zdravotnictví měly plynout další peníze a také o tom, jakou úroveň zdravotnictví si Česká republika v konfrontaci s ekonomickou vyspělostí může dovolit.

Nejenom z těchto polemik, ale i z vyjádření ministryně Součkové jasně vyplývá, že zdravotnictví není zadarmo, ale že stojí velké peníze. A snaha Marie Součkové řešit problémy tohoto resortu především dalšími finančními injekcemi, není zrovna nejúčinnější terapií. Proto se může stát, že vláda ministryni koncepci neschválí a bude hledat dalšího člověka ochotného pustit se do boje s větrnými mlýny. Ty představují různé zájmové skupiny, jejichž cíle se ve zdravotnictví protínají, lobují ve svůj prospěch mezi poslanci.

Takže v konkrétních případech, kdy by se finanční toky ve zdravotnictví mohly dostat pod kontrolu, často naráží kosa na kámen. Týká se to hospodaření nemocnic, předepisování léků, nebo snahy zamezit přihrávání si pacientů lékaři, jehož jedinou motivací je získat od pojišťoven více peněz. Například o zacházení s léky nejlépe vypovídají čísla, která zveřejnila ministryně zdravotnictví. Vloni se jich spotřebovalo téměř za 40 miliard. Přitom se prý podle ministerstva ročně vyhodí léky až za osm miliard. Přesto, nebo spíše právě proto, je odpor proti hospodárnějšímu předepisování léků tak silný. Rovněž si lze představit vlnu protestů, která by se objevila v případě rušení některých zdravotnických zařízení. Přitom některá z nich nejsou plně využívána a jejich provoz je z dlouhodobého hlediska ztrátový. Obtížné bude prosazení lepší motivace lidí v péči o své zdraví. Zkrátka opatření, která by měla dlouhodobě zabránit plýtvání peněz ve zdravotnictví, nejsou zrovna populární. Totožné slovo by šlo použít pro hodnocení Marie Součkové pohledem odborné veřejnosti a politických kolegů. To vše svádí k tvrzení, že se zásadní reformy českého zdravotnictví v nejbližších týdnech nedočkáme. Jednak představy ministryně zdravotnictví rázným reformním krokům neodpovídají a hlavně je nemá sílu prosadit.

O poměrně jednoznačném odsudku ze strany šéfa lidovců už byla řeč. O současné pozici Marie Součkové uvnitř sociální demokracie pak nejlépe vypovídá, že dohledem nad jejím reformním počínáním byli pověřeni ministři Škromach a Sobotka. Rovněž koaliční poslanci ve sněmovním výboru pro zdravotnictví nepatří ke stoupencům Marie Součkové. Zkrátka ministryně zdravotnictví se vydala ve stopách svých předchůdců. Nedokázala si naklonit odbornou veřejnost a postupně ztrácí politickou podporu, takže bojuje předem prohranou válku.