Sonda Stardust poslala na Zemi prach z komety

Krátce na to byla nalezena ve výborném stavu. Zatím si drží hned dvě prvenství. Poprvé se na Zemi dostaly vzorky z komety v tak čisté podobě a objekt se blížil k zemskému povrchu rychlostí 46.440 kilometrů v hodině, což je největší rychlost, jaké dosud dosáhlo těleso vyrobené člověkem.

Schránka, ve které jsou prachové částice umístěny, váží 46 kg a objem samotného prachu by se dal přirovnat k množství, které se vejde na jednu kávovou lžičku. Schránka se vrátila na Zemi po 7 letech a za tu dobu absolvovala 4,6 miliardy kilometrů. S kometou Wild 2 se sonda setkala u planety Jupiter 2. ledna 2004 poté, co dvakrát oběhla kolem Slunce.

Je to po sedmnácti letech podruhé, co se lidským přičiněním dostal na Zemi jakýkoli pevný mimozemský materiál - poprvé přivezli Američané i Sověti vzorky prachu a hornin z Měsíce. Jedním z dalších pokusů byla například mise sondy Genesis, která vezla na Zemi ionty ze slunečního větru, jenomže se při návratu v září 2004 rozbila právě v poušti v Utahu poté, co se jejímu modulu neotevřely padáky.

Nedělní závěrečná fáze mise Stardust začala už po šesté hodině ráno středoevropského času asi 110.000 kilometrů nad Zemí. Tam se kapsle oddělila od nosné lodě. O čtyři hodiny později se schránka dotkla nad Tichým oceánem nejvyšších vrstev zemské atmosféry. První brzdící padák se otevřel už ve výšce 32 kilometrů, druhý výrazně větší až deset kilometrů nad povrchem.

Podle odborníků je prach z komety stěžejním materiálem pro další poznání vesmíru. Chemické a fyzikální informace, které jsou obsažené v částicích získaných z komety, mohou vědcům osvětlil, které látky tvoří planety a jak se vlastně planety vytvářely. Kromě toho pořídila sonda 72 záběrů, na kterých zachytila povrch komety Wild 2. Ukazují mohutné balvany a krátery a také asi dvacet gejzírů chrlících plyn a prach.

Sama sonda Stardust se už z vesmíru nevrátí. Úkol úspěšně splnila a teď bude až do svého zániku obíhat kolem Slunce