Sociální demokracie v SRN je v dezolátním stavu

Profesor politologie z univerzity v Göttingenu Franz Walter řekl německému zpravodajskému časopisu Der Spiegel:: "Žijeme v období radikálních změn, a proto není možné očekávat, že strany budou kopírovat situaci semdesátých let minulého století. S tímto konceptem se musí SPD rozloučit."

Důvod této změny je evidentní: Po vzniku nové levice, v níž se v Německu spojily odboráři s postkomunisty, se na politické mapě sociální demokraté posunuli do středu a ze silné strany se stává naopak jazýček na vahách, který podle toho, na kterou stranu se přikloní, bude rozhodovat o budoucích vládách. Tak tomu už bylo v Sasku, kde v posledních volbách získala SPD jen devět procent, ale přesto je ve vládě. Tato možnost vývoje není vyloučená, i když prozatimní průzkumy hovoří o tom, že nová strana má jen 12 procent přívrženců.

To, co politolog Walter sociálním demokratům v současnosti nejvíce vyčítá, je skutečnost, že SPD opakuje starý mustr, který již dávno neplatí a snaží se všem vrstvám obyvatelstva zalíbit. Její volební manifest to jen dokládá. Profesor říká: "Je nečitelný, neúčinný, neinspirativní a předvádí samozřejmosti v pastorální řeči."

Nejlépe tuto situaci ilustruje sám kancléř, který - ač má v Bundestagu většinu - chce předčasné volby, tedy potvrzení své pozice. Vlastně ač dvakrát vyhrál, nyní svou moc předává bez boje křesťanským stranám. Sociální demokraté jsou kvůli tomu všemu velice znejištění a rozhádaní. Otázkou zůstává, jestli Franz Müntefering, je v takovéto situaci ten nejlepší muž jako předseda strany. Analytikové i politologové se spíše kloní k názoru, že ne, protože strana, která se ocitla v krajní situaci, potřebuje obnovu jak myšlenkovou, tak strukturální, organizační. Pro tyto změny chybí Münteferingovi autorita, váha i zkušenosti. Müntefering vlastně zastává koncept demokratického socialismus, který se již zcela vyčerpal, nebo, jak říká profesor Walter, který se spálil. Ze slibů této koncepce nic nezbylo: Ani společenské třídy, s kterými model počítal, ani víra v optimistickou budoucnost a s ní spojená víra ve fundamentálně jinou a lepší společnost. Bohužel SPD nejenže nepřichází s něčím novým, ale zároveň ji chybí i mladší talentovaná střední generace, která by osmašerdesátníky, jež jsou nyní u moci, mohla vystřídat. Mnozí říkají již velice tvrdě: Němečtí sociální demokraté jsou perzonálně, organizačně i programově zcela na dně.

Jak bude budoucí sociální demokracie po odchodu Schrödera vypadat, není zatím zřejmě nikomu jasné, ale analytici se shodují minimálně na dvou faktech:

Za prvé se bude muset SPD zbavit animozity vůči Lafontainovi, který stojí v čele nové levice, aby jako v jiných zemích mohly tyto dvě uskupení vedle sebe existovat a konstruktivně spolupracovat.

Za druhé bude muset sociální demokracie silněji artikulovat otázky, jak by měla vypadat nová organizace společnosti, aby se v ní lépe žilo. Jinými slovy bude muset nabídnout perspektivu znejištěné a znervózněné střední třídě, protože novým postavením na politickém spektru právě tato třída bude tvořit její cílovou skupinu.