Sobotní příval meteorů

Pozorovatelé především evropského kontinentu budou moci neobvyklé nebeské divadlo pozorovat v sobotu 8. října kolem 22. hodiny letního času. Roj Drakonid z povědomí široké veřejnosti téměř vymizel ve druhé polovině 40. let minulého století, kdy naposledy vykouzlil nezvykle silný meteorický déšť. Poté se Drakonidy staly pouhopouhou vzpomínkou. Podle francouzských a ruských odborníků na meteorickou aktivitu se letos po dlouhých desetiletích roj opět dostane do centra pozornosti. V době maxima roje prolétne oblohou každou minutu až 7 meteorů. Pokud popřeje počasí, bude jediným, avšak zásadním nešvarem celého představení ošidný měsíční svit, který i za velmi dobrých podmínek přezáří slabší meteory.

Dračí příběh
Meteorický roj Drakonidy je nazván podle souhvězdí Draka, z něhož vlivem perspektivy pomalé rojové meteory vylétají. Ve skutečnosti částice, které při hoření v zemské atmosféře vytváří pozoruhodné světelné divadlo, patří do proudu materiálu uvolněného z jádra periodické komety 21P Giacobini-Zinner. Tu v roce 1900 objevil slavný francouzský astronom Michel Giacobini, na jehož počest se tomuto meteorickému roji neoficiálně přezdívá Giacobinidy. Když se kometa měla po necelých 7 letech ke Slunci vrátit, nikdo ji nespatřil a byla tak prohlášena za ztracenou. V roce 1913 ale německý astronom Ernst Zinner našel ve svém dalekohledu mlhavou skvrnku a po následných výpočtech dráhy se ukázalo, že se pohyb tělesa shoduje s vlastnostmi ztracené Giacobiniho komety. Znovunalezená kometa tak definitivně získala svůj název. Podle moderních měření se při jejím pozorování v roce 2005 ukázalo, že jádro komety má odhadem 2 km v průměru. Je to tedy téměř trpasličí kometa. Astronomové její návrat dychtivě očekávají už za pár týdnů – má se ukázat na prosincové obloze, kdy by měla být pozorovatelná už středně velkými přístroji. Maxima jasu kometa dosáhne v únoru a březnu příštího roku, v České republice však bude na obloze obtížně vyhledatelná.

Že je kometa strůjcem nebeského představení roje Drakonid ovšem vyšlo až ze dvou mimořádných úkazů v letech 1933 a 1946. Především v prvním z uvedených letopočtů se v kýžený čas říjnového maxima roje odehrál skutečný meteorický déšť – frekvence roje dosahovaly okolo 60 tisíc meteorů v hodině! Ten rok můžeme našim předkům skutečně závidět, jen o měsíc později se odehrálo i zvýšené maximum podobně se chovajícího roje Leonidy. Říjnové Drakonidy toho roku však byly naprostou jedničkou.

Kometa 21P Giacobini-Zinner při svém návratu v roce 1998|foto: NOAO

V roce 1946 se situace v poněkud menším měřítku opakovala. O vysoké aktivitě roje hlásili českoslovenští astronomové z tatranského Skalnatého plesa, kde shodou okolností o dva roky později byla objevena právě nyní za rozbřesku pozorovatelná kometa 45P Honda-Mrkos-Pajdušáková. Od výrazného maxima v poválečném roce už další podívanou Drakonidy nepřinesly. Až z pohybu zaznamenaných meteorů astronomové spočetli jejich dráhy ve sluneční soustavě a došli k závěru, že jsou totožné s dráhou komety.

Malá ochutnávka na sobotní obloze
Meteoričtí experti spočetli, že v průběhu sobotního večera se odehraje několik maxim, z nichž nejvýraznější a tudíž i nejočekávanější nastane přibližně ve 22 hodin letního času. V průběhu tohoto maxima by teoreticky mělo zazářit 500-600 meteorů za hodinu, tedy 7-10 meteorů za minutu. Spršku způsobí průchod Země proudy částic uvolněnými kometou při jejím průchodu přísluním v letech 1900 a 1907. Tyto optimistické údaje však nelze brát za směrodatné, navíc velkou nevýhodou bude fáze a poloha Měsíce na obloze. Ten se ocitne poměrně vysoko v souhvězdí Vodnáře ve fázi tří dnů před úplňkem a velmi tak navýší jas oblohy. Díky tomu bude většina slabých meteorů lidským očím zcela skryta. Reálně by tak měly spadnout za minutu 2-3 jasné meteory. I to je však docela hodně.

Maximum meteorického roje Geminid v roce 2007|foto: Erno Berko APOD

Kdy a jak pozorovat?
Meteory roje Drakonid jsou pomalé, dají se tedy snadno rozpoznat. Souhvězdí Draka bude v době maxima (kolem 22. hodiny letního času) poměrně vysoko nad severozápadním obzorem. Nejlepší je tedy pohlížet přibližně západním směrem. K pozorování není zapotřebí žádný dalekohled, neboť úkaz probíhá na celé obloze. Pro lepší pozorování se doporučuje si Měsíc zakrýt nějakou překážkou (nedalekým domem či stromem) a hlavně vyrazit pryč od městského smogu, neboť při svitu Měsíce je zapotřebí co nejprůzračnější vzduch. Celá podívaná potrvá přibližně hodinu, tedy mezi 21:30 – 22:30. Avšak nutno počítat s tím, že nejistota předpovězeného okamžiku maxima je asi půl hodiny. Za jasného počasí proto začněte vyhlížet „dračí plivance“ už kolem 21. hodiny.