Smrt fyzika v Teheránu

Vrchní teheránský prokurátor Abbás Džafarí Dolatabádí například řekl: "Vzhledem k tomu, že Masúd Alí Mohamadí byl nukleární fyzik, nejpravděpodobnějšími pachateli jsou CIA a Mossad". Tedy americká a izraelská tajná služba. Také jiní představitelé íránských úřadů a provládní média hovořili o ruce "globální arogance" - tedy Americe, nebo "sionistickém nepříteli", tedy Izraeli, jakožto hlavních pachatelích. Objevovaly se také zmínky o domácích zrádcích a žoldácích, kteří jsou placeni ze západu, aby na objednávku zabíjeli lidi jako byl doktor Mohamadí.

Obvinění západních tajných služeb má určitou logiku. Přinejmenším v tom smyslu, že západ se snaží zastavit íránský jaderný program, jenž je většinou považován za prostředek k získání nukleární zbraně, a nikoli zajištění jaderné energie, jak tvrdí íránská vláda. Sankce uvalené na Írán zatím nezabraly, a vojenský úder ze strany Ameriky a Izraele není pravděpodobný. Proto je pravděpodobné, že zejména státy, které mají na zastavení íránského postupu zájem, používají jiné metody, například sabotáže. Nedávno se například během pouti do Mekky ztratil íránský jaderný vědec. Podle íránských úřadů byl ze Saúdské Arábie unesen, ale podle jiných názorů prostě emigroval. Nebyl by první, takto se na západ ztratilo - dobrovolně - už více lidí spjatých dřive s íránským režimem. Před dvěma lety se jiný vědec udusil kysličníkem uhelnatým z karmy jiný vědec, a panovalo podezření, že šlo o likvidaci klíčového experta. Současný režim tedy smrt významného fyzika propagandisticky využil, a v projevech oficiálních představitelů se od počátku mluví o tom, že "nepřátelé Íránu" sahají k čím dál drastičtějším metodám, jež mají zasít do íránského prostředí rozvrat.

Nyní se ukazuje, že věc má pravděpodobně jiné pozadí. Zabitý vědec nebyl jaderný fyzik, jak oficiální média tvrdila, ale odborník na kvantovou fyziku. Pravděpodobně nebyl nijak zapojen do jaderného programu, nebo přinejmenším nebyl pro jeho pokrok důležitý. Navíc nebyl veřejným podpůrcem vlády, ale spíše naopak. Vyslovoval se proti perzekucím politicky aktivních studentů, a jeho podpis lze najít na seznamu čtyř set intelektuálů, kteří ještě před spornými loňskými prezidentskými volbami podpořili reformy a reformního kandidáta Mír Hosejna Músávího. Z okolí tohoto vědce pocházejí zprávy, že se chystal odjet do Švédska. I kdyby tedy byl v minulosti důležitý pro íránský jaderný program, nyní by byl pro jeho budoucnost a utajení naopak nebezpečný, a stopy k pachateli atentátu by tedy logicky vedly k íránským tajným službám. I když na druhou stranu není jasné, jaký zájem by režim měl na takto halasném odstranění tohoto muže, pomineme-li snad odstrašující účinek na další vědce stojící proti režimu.

Také opoziční internetové servery v Íránu zdůrazňují více skutečnost, že zabitý muž byl zapojen do opozice, a nikoli jeho údajnou účast na jaderném programu. Některé z nich dokonce jeho smrt dávají do souvislosti s úmrtím synovce prezidentského kandidáta Músávího, kterého před dvěma týdny kdosi zabil, pravděpodobně šlo o výstrahu samotnému Músávímu ze strany zastánců tvrdé linie. Úterní smrt fyzika, ze kterého propaganda udělala klíčového vědce pro nukleární program a prohlásila jej za mučedníka, může nyní mít pro opozici nepříjemné důsledky, protože režim jí může využít k dalšímu utažení šroubů, a to s poukazem na národní bezpečnost.

Až dosud nemělo zastrašování opozice tak drastickou formu, i když při demonstracích zemřely desítky lidí, nešlo o cílenou likvidaci, ale spíše drsné zásahy milicí Basídž. Je možné, že smrt fyzika má na svědomí některá ozbrojená složka, která jednala na vlastní pěst. A nebo poté, co se i sami od konce prosince uchýlili k násilí, režim se rozhodl přitvrdit. Íránci sami si pamatují, že v posledních třiceti letech zažili několik vln likvidací opozičních představitelů, které měly formu atentátů, včetně pokusu o shození celého autobusu do propasti. Odpověď na otázku, zda je tomu tak i v tomto případě nemůže mít jinou formu než čirou spekulaci.

Skutečné pozadí však zůstane asi dlouho neodhaleno, a nakonec se může ukázat, že vše je vlastně úplně jinak, a že pravdu mají ti, kdo poukazují na účast dvou zcela obskurních protirežimních skupin spojených buď s monarchistickou a nebo naopak extrémně islamistickou opozicí. Pro režim je však momentálně nejpohodlnější mluvit o zahraničním vměšování, a co nejvíce hrát nacionalistickou kartou.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .