Směr Kodaň

V takovém prostředí se zcela pochopitelně má za to, že košile je bližší než kabát. Není samozřejmě úplně lhostejné, jak teplou košili přímých plateb EU přivezou naši vyjednavači z Kodaně, ale neměli bychom přehlédnout, že důležitější pro nás přeci jen bude ten kabát členství.

Však také žádný z účastníků včerejší debaty v poslanecké sněmovně nepřišel s návrhem, aby naši vyjednavači hrdě odmítli unijní kabát, pokud nám bude nabízena košile příliš tenká. V přístupových jednáních naši vyjednavači se střídavým úspěchem usilovali o různé kvóty, subvence či výjimky.

Evropská unie je ale prostředím, které se vyvíjí v měnícím se světě. Mnohé z toho, co se dnes pracně dojednává, prosazuje, kompenzuje, bude záhy neaktuální. Košile se zkrátka mění, opotřebují se anebo vyjdou z módy. Naše perspektivy jsou spíše spojeny s otázkou, jak úspěšná bude Evropa jako celek, než s tím, co pro sebe urveme z jejího provozního rozpočtu v rámci solidárního přerozdělování.

Jakkoli bude summit v Kodani důležitý, neměli bychom naivně očekávat, že se na něm bude jednat vkusně, elegantně. Kandidátské země budou protestovat, že je členské země berou na hůl a bohatší z členů budou oponovat, že kandidáti nevědí co by ještě chtěli.

Takový je unijní folklór a předem lze předvídat kritické články v seriózním tisku, které politikům vyčtou, že k historické výzvě přistoupili jako ke koňskému handlu. Horké hlavy ale nakonec vychladnou a v rozšířené Evropě se to nějak srovná. Přesněji řečeno - nějak to srovnáme.