Sluneční aktivita sílí

Když se za jasného dne podíváme na Slunce, musíme bolestí okamžitě zavřít oči nebo se podívat jinam. To na jednu stranu svědčí o tom, jak silným zdrojem energie Slunce je a na druhou stranu to člověku odnepaměti bránilo v tom, aby Slunce očima dokázal pozorovat. Snad jen při východu nebo západu je možné na Slunce alespoň na pár minut pohlédnout. Co se nedá pozorovat, o tom nic nevíme, a tak vědci o Slunci neměli celá tisíciletí žádné informace.

Skvrny jako důkaz
Vše se změnilo až díky vynálezu dalekohledu a jeho prvnímu použití pro studium vesmíru před 400 roky. Velké překvapení, doslova šok, způsobilo první pozorování tmavých skvrn na jinak čistě zářícím slunečním kotouči. Zprvu tomu nikdo ani nechtěl uvěřit a Galileo Galiei spíše dostal radu, aby si pořádně vyčistil optiku dalekohledu. Jenomže na Slunci skvrny jsou a ověřit si to může kdokoli i s malým dalekohledem. Stačí si promítnout sluneční kotouč na papír.

Právě sluneční skvrny byly prvním důkazem, že se na Slunci něco děje. Skvrny na Slunci jsou obrovské oblasti někdy několikanásobně převyšující svou velikostí průměr Země. Zdají se nám tmavé, protože mají nižší teplotu než zbytek slunečního povrchu. Pozorování velkými dalekohledy a v posledních letech především družicemi jasně ukazuje, že sluneční povrch doslova vře a překypuje výtrysky plazmatu, magnetickými výboji a erupcemi.

Magnetické pole Slunce|foto: SOHO (NASA & ESA)

Výskyt slunečních skvrn je dnes pravidelně a pečlivě zaznamenáván. Ukázalo se, že skvrny jsou skvělými indikátory aktivity Slunce. Čím více jich na povrchu vidíme, tím aktivnější Slunce je, a roste i pravděpodobnost, že dojde k erupcím, protuberancím, vyvržení plazmatu ze Slunce apod. Počet skvrn, jejich velikost i rozmístění po slunečním povrchu, se dost výrazně mění. Částečně proto, že skvrny vznikají postupně, v průběhu dnů a týdnů se vyvíjí a pak zase zanikají. Hlavní změny jsou ale dlouhodobější.

Záhadný cyklus
Vědci při pečlivém počítání skvrn došli k zajímavému závěru, že jsou měsíce, kdy je sluneční disk doslova poset skvrnami a naopak měsíce, kdy není vidět skvrna ani jedna. Období vysoké nebo naopak nízké aktivity Slunce se střídají s periodou přibližně 11 let. Proč právě jedenáct let, to dodnes úplně přesně nikdo neví.

Samozřejmě dnešní astrofyzika už odhalila nejedno tajemství Slunce. Víme například, že za aktivitu Slunce je odpovědné jeho magnetické pole. Slunce je plné nabitých částic, které pole generují a sami jsou pak nuceny se po jeho siločarách pohybovat. Protože Slunce se otáčí na rovníku rychleji než u pólů, strhává s sebou magnetické siločáry a natahuje je, dokud neprasknou. A právě v těch místech, kde potrhané magnetické pole prostupuje slunečním povrchem, vznikají tmavé skvrny. Je to samozřejmě zjednodušená představa, vše je mnohem složitější. A jakoby nestačilo, že vědci dodnes nerozumí všem procesům na Slunci, tak jim naše hvězda přidělává starosti ještě tím, že se chová neobvykle.

Nejjasnějším objektem v okolí Slunce je Merkur|foto: SOHO (NASA & ESA)

Skvrnité Slunce
Když pohlédnete už malým dalekohledem na Slunce, samozřejmě s patřičným filtrem, abyste si nepoškodili oko, uvidíte několik skupin skvrn a další skvrny osamělé. To je neklamný znak toho, že se na Slunci něco děje. V uplynulém týdnu bylo Slunce doslova okupováno skvrnami a podobného pohledu si užijeme ještě řadu měsíců. Na rok 2013 je předpovídáno maximum sluneční aktivity. Sice se od začátku ukazuje, že toto maximum je jen takový slabý odvar třeba předchozích tří, ale podívaná je to stále pěkná. Jen si vzpomeňte, jak bylo ještě před třemi lety Slunce v hlubokém minimu, a rojily se nesmyslné zprávy o době ledové. Skvrny naštěstí tak zásadní vliv na Zemi nemají.

Sluneční aktivita ale může způsobit jiný, krásný úkaz, zvaný polární záře a to i nad naším územím. Nejlepší je sledovat aktivitu Slunce na nějakém spolehlivém zdroji na internetu, na výběr je hned několik kosmických družic i pozemských observatoří. A až budete aktuální snímky Slunce hledat a narazíte na data sondy SOHO, podívejte se na přístroj s názvem LASCO 3. Ten zabírá široké okolí Slunce, tedy korónu a v jeho záběru je i planeta Merkur, kterou byste jinak na obloze hledali okem marně.