Slovinské národní obrození byl pomalý proces, říká slavistka Jensterle-Doležalová

„Zvláště v 19. století, v období romantismu, byly vztahy mezi slovinskými a českými intelektuály velmi silné,“ potvrdila ve Studiu Leonardo vedoucí Katedry jihoslovanských a balkanistických studií Filozofické Fakulty Univerzity v Praze Alenka Jensterle-Doležalová.

Ve společných vztazích obou národů se angažoval například Josef Dobrovský, který chválil slovinské literáty Trubara a Zoise. František Ladislav Čelakovský byl zase prvním, kdo přeložil dílo největšího slovinského básníka France Prešerena do češtiny.

„V 19. století Slovinci přijímali české vzory,“ tvrdí odbornice. „Byli jsme ve společném státě, a český kulturní a ekonomický model přejímali i Slovinci.

Národní obrození Slovinců byl ale pomalý proces, dodává Jensterle-Doležalová.

„Začal koncem 18. století. Slovinci chtěli kodifikovat slovinský jazyk. A to se táhlo dlouho, ještě v období romantismu se rozhodovalo, jaký bude pravopis.

Velmi pomalu se tvořilo slovinské sebevědomí jako národa. „Na začátku to byly spíše pokusy o sjednocení a pospolitost Slovinců.“

Jaký dopad má česká literatura ve Slovinsku dnes? „Čte se tam, a četla se i dříve,“ říká odbornice.

„Četli se autoři jako Hrabal, Klíma, Škvorecký nebo Kundera, kterého můžeme označit za nejoblíbenějšího. Nyní je populární Michal Viewegh, Jáchym Topol, Miloš Urban a mnoho dalších autorů,“

O slovinském jazyce i literatuře hovořila vedoucí Katedry jihoslovanský a balkanistických studií Filozofické Fakulty Univerzity v Praze Alenka Jensterle-Doležalová. Připravila Noemi Fingerlandová, moderuje Martina Spěváčková.