Slony zajímají lebky

Pověsti o místech, kam chodí sloni umírat, když cítí, že se blíží jejich konec, bere většina lidí jen jako loveckou latinu. Výsledky experimentů britsko-keňského vědeckého týmu zveřejněné ve vědeckém časopise Biology Letters ale nalily zastáncům teorií o sloních hřbitovech optimismu do žil. Jasně prokázaly slabost slonů pro sloní lebky a kly.

Vědci vedení Karen McCombovou z University of Sussex podrobili slony z keňského národního parku Amboseli zajímavému testu. Předložili jim lebky slonů, buvolů a nosorožců a sledovali, čemu věnují nejvíce času. Sloní lebky vyhrály na celé čáře. Sloni je očichávali, strkali do nich choboty a někdy se jich také zlehka dotýkali nohama.

V dalším pokusu předkládali vědci slonům kly, podobně tvarované kusy dřeva a k tomu i sloní lebky. Tentokrát vzbudily největší zájem kly. Přitahovaly pozornost slonů ještě více než lebky. Dřeva si sloni všímali jen minimálně.

V třetím experimentu předkládali vědci slonům lebky zvířat pocházejících z cizích stád a vedle nich i lebky uhynulých příslušníků jejich vlastního stáda. Sloni se zabývali všemi lebkami stejně intenzivně. Kosti předků od cizích kostí zřejmě odlišit nedovedou. Vzhledem k tomu, že mají sloni svá stálá teritoria, střetávají se na svých toulkách krajem přednostně s ostatky příbuzných jedinců. To však existenci sloních hřbitovů ani nevylučuje, ani nepotvrzuje.

Sloni prokázali nezvykle silný zájem o mrtvé příslušníky vlastního druhu. V živočišné říši je to poměrně vzácný fenomén. Další známou výjimkou už je jen člověk. Šimpanzi sice jeví velký zájem o mrtvé příbuzné, ale ten prudce klesá v okamžiku, kdy se mrtvola začne rozkládat. Pozornost mrtvým z vlastní tlupy věnují i lvi. Očichávají mrtvé tělo a olizují je. Nakonec je však klidně sežerou. Zájmu o vlastní mrtvé a jejich kosterní ostatky si u slonů všimli vědci i lovci už dříve. Tým Karen McCombové však poprvé potvrdil výsledky pozorování z volné přírody důkladnými experimenty.