Slon má pomalý rozběh
Sloni navzdory svému těžkopádnému vzhledu dovedou utíkat. Podle článku na stránkách Nature se však rozebíhají překvapivě pomalu.
V minulosti vědci pochybovali o tom, že sloni vůbec umí běhat, což ovšem souviselo se starší definicí běhu, která obsahovala "vzdušnou" fázi pohybu. V ní jsou všechny čtyři končetiny živočicha nad zemí, kdežto slon má i při nejrychlejším chodu jednu nohu vždy na zemi.
John Hutchinson z Royal Veterinary College studoval mechaniku pohybu slonů v jednom britském safari parku. Pěti slonům na končetiny umístil senzory, které snímaly rychlost jejich pohybu na třicetimetrové dráze. K rychlému pohybu zde slony motivovala odměna v podobě oblíbené pochoutky nebo povzbuzování ošetřovatelů.
Tato motivace zřejmě nebyla příliš silná, protože sloni vyvinuli rychlost maximálně 12,6 kilometrů za hodinu. Hutchinsonova dřívější studie na slonech v Thajsku však ukázala, že někteří pohybově nadaní sloni jsou schopni běžet rychlostí až 24 kilometrů za hodinu.
Obě studie však ukázaly, že sloni se rozebíhají velmi pomalu, rychlostí 8 kilometrů za hodinu - tedy pomaleji než většina lidí, kteří běhají pro zdraví. Důvod pomalého rozběhu zatím není jasný, ovšem Hutchinson předpokládá, že jde o princip, který platí i pro další velká zvířata, jako jsou například nosorožci. Účelem je zřejmě ochrana svalů a kloubů, které zatěžuje velká váha zvířete. Další možností je, že při rychlém rozběhu by zvíře mohlo snadno ztratit stabilitu.
Nejposlouchanější
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
