Sliby chyby

K tomu musí mít veřejné finance pod kontrolou. Což mimo jiné znamená, že by se měl rozpočtový deficit pohybovat pod třemi procenty hrubého domácího produktu.

V současné době tomu tak není. Takže vláda by se měla začít snažit o systematické a poměrně razantní snižování dluhu. A protože k tomu zatím nebyla ochotna, nelze se divit, že z Bruselu zazněly na adresu Prahy výtky, že je s rozpočtovou kázní na štíru. Dokonce se spekulovalo o nejrůznějších sankcích, které by kvůli tomu mohly Českou republiku postihnout. Zdá se, že k trestu zatím nedojde. Evropská komise se spokojila s tvrzením, že Česká republika dá veřejné finance do pořádku do roku 2008. Podle názoru komise je takovýto plán příliš opatrný.

Zkušenosti ekonomů z České republiky naopak svádějí k tvrzení, že je příliš optimistický. Vždyť veřejné finance jsou zadlužovány velmi rychlým tempem a politici nemají dostatek odvahy, se tomuto problému postavit čelem. Klasickým příkladem může být počínání Špidlova kabinetu. Hned po volbách v roce 2002 vyhlásil válku zadluženým veřejným financím. Do boje chtěl vytáhnout s heslem reformy veřejných financí. Ta se pod politickým tlakem naprosto rozmělnila a jejím výsledkem byl historicky nejvyšší deficit státního rozpočtu. Paradoxně ani tato opatrnická politika není vládě příliš platná. Přízeň voličů ji totiž nezaručila, o čemž nejlépe svědčí prohra ve volbách do evropského parlamentu a zděšení, které tato porážka v řadách sociálních demokratů vyvolala. A protože vláda nemá za sebou nepopulární kroky, těžko se k nim odhodlá, ať už bude její osud jakýkoli.

Pokud dojde pouze k její rekonstrukci, je prakticky jisté, že do voleb v roce 2006 k zásadním reformám nedojde. Pokud vznikne kabinet menšinový, těžko bude hledat sílu a vůbec motivaci pálit si reformou veřejných financí prsty. Znamená to, že česká ekonomika ztratí spoustu času. Otázkou samozřejmě zůstává, zda dojde k zásadnímu obratu po volbách. Eurorealisté z řad občanských demokratů se asi nepohrnou do reforem pouze z toho důvodu, že je to nutné pro zavedení eura a že to od nás očekává Evropská unie. A protože jde především o razantní škrty na straně výdajů, je velmi pravděpodobné, že se budou hledat nejrůznější důvody, proč k nim nelze sáhnout.

Ve hře je totiž například důchodová reforma. O ní politici už léta hovoří, konkrétní činy však nenásledují. A je jedno, zda je u moci pravicová či levicová vláda. Peníze z privatizace, které by šly na reformu využít, jsou neúčelně utraceny a náklady na reformu s časem rostou. Podobně lze hovořit o reformě zdravotnictví, nebo sociálního systému. Ostatně Evropská komise varuje, že nepříznivý demografický vývoj obyvatelstva se promítne do výrazného nárůstu výdajů na důchody a zdravotní péči. Což patrně povede k dalšímu růstu deficitu státního rozpočtu. Takže když se dá dohromady současná politická situace v České republice, dlouhodobá neochota politiků k razantním reformním krokům, nezájem voličů o tyto věci a tím pádem minimální tlak na politiky, aby se k nim odhodlali a přičte se k tomu současný deficit veřejných financí, je velmi pravděpodobné, že v roce 2008 bude Česká republika překračovat tříprocentní hranici schodku.

Může se tak potvrdit názor britského ekonomického experta Marka Katzmana, který se podle ČTK nechal slyšet, že česká rozpočtová politika je nejhorší ze všech nových členských států Evropské unie.