Skutečné kriminální případy z císařské Ostravy. Boleslav Navrátil: Do Ostravy za trest

22. srpen 2024

Je rok 1900 a k policii v Moravské Ostravě je za trest převelen strážník Marek Bartoš. Přišel z Opavy, která byla kultivovanější než hornické město, kam za výdělkem proudily davy mužů z různých končin Evropy, nemajetných a bez vzdělání. Z 30 000 obyvatel bylo 10 procent analfabetů. Ve městě kvetl alkoholismus, prostituce a nelegální držení zbraní. Spolu s tím se rozvíjela i ostravská policie. Boleslav Navrátil ve své knize tak popisuje očima Bartoše skutečné případy.

Čte: Ondřej Brett
Připravila: Eva Lenartová
Zvukový mistr: Aleš Huber
Režie: Tomáš Soldán
Premiéra: 5. 2. 2023
Natočeno: v Českém rozhlase Ostrava

Začalo 20. století a v Moravské Ostravě musí policie reagovat na nové a nové zločiny. Zavádí kartotéku zločinců, pořádá odborné soudní pitvy, zločince fotografuje, pořizuje jim otisky prstů, zkoumá zranění po střelných zbraních, srovnává projektily podle drážkování i ráže. Objevují se první forenzní postupy. 

Pořizuje si také policejní psa jménem Fix. Jeho prvním úspěšným případem bylo vypátrání zloděje, který ukradl drahé břitvy Solingen a vzácné belgické brousky v holičství na Nádražní třídě.

Do tohoto prostředí umisťuje Boleslav Navrátil strážníka Marka Bartoše. Na jeho jméno narazil v tehdejších novinách. 

„Nalezl jsem tam krátkou noticku o tom, že z Opavy do Ostravy byl za trest převelen strážník Bartoš, což museli schválit moravskoostravští radní. Také tam stálo, že podobná žádost přišla z Brna, ale byla zamítnuta,“ popsal Navrátil.

Čtěte také

„V roce 1898 bylo v Moravské Ostravě vytvořeno policejní ředitelství, které ovšem řešilo mnohem závažnější případy než městští strážníci, a tak jsem strážníka Marka Bartoše převelel k policajtům,“ vysvětlil Navrátil, jak vytvořil ústřední postavu svých kriminálních příběhů.

„Získal jsem tak člověka zvenčí, který všechno bude sledovat a komentovat s odstupem. Takového, který pochází z kultivovanějšího prostředí a může okolí, město a spolupracovníky hodnotit kritičtějším pohledem, než by dokázal kdokoliv místní.“

Skutečný Bartoš tedy u policie nepracoval. Smyšlená jsou i jména jeho kolegů. Ovšem jména nadřízených Navrátil ponechal podle skutečnosti. A dokonce i většina zločinců vystupujících v jednotlivých příbězích má autentická jména. 

Navrátil totiž prošel archivy i dobové noviny a hledal v nich zprávy o vraždách, loupežích a podvodech z časů Rakouska-Uherska. Než vydal tyto příběhy knižně, mohli je čtenáři zachytit na stránkách Moravskoslezského deníku. 

Pro znalce Ostravy bude navíc zajímavé dohledat hospody a ulice, po kterých se policajti a raubři pohybují, město budou mít jako na dlani.

Spustit audio