Skokan, který se odráží od vodní hladiny

Pro většinu hmyzu je vodní hladina lepkavou pastí, ve které uvázne a stane se kořistí číhajících vodních predátorů. Výjimkou jsou druhy, které dokáží uniknout a vrátit se na suchou zem. Asi půl centimetru dlouzí pacvrčkové druhu Xya capensis, kteří žijí v Jižní Africe a po zemi se pohybují ohromnými skoky, na to mají zvláštní strategii. Po vodní hladině nechodí, ale odrážejí se od ní svými vytrénovanými zadními končetinami. Toto chování zcela náhodou objevil biolog Malcolm Burrows z Cambridgeské univerzity, který usedl k obědu na břehu jednoho jihoafrického jezírka. Několik exemplářů odchytil a vzal do laboratoře, kde mohl skákání pacvrčků po vodní hladině detailně zkoumat spolu s kolegou Gregory Suttonem z Bristolské univerzity.

Dvojice brzy zjistila, že zadní končetiny pacvrčků se vyznačují strukturami podobnými listům pádla s jakousi pružinou, kterou tvoří elastický protein resilin. Při skoku se pacvrček odrazí zadními končetinami tak silně, že proniknou pod povrch vody. Tento pohyb uvolní pružiny, „pádla“ se opřou do vody a stlačí ji dolů, což pacvrčka doslova vystřelí z vody. Výška skoku, který provází zvláštní hlasitý zvuk, přitom může dosáhnout až osmnástinásobku délky těla drobného pacvrčka.

Zdroj: Current Biology, University of Cambridge