Skandál na irské vědecké scéně

24. září 2010

Po více jak roce práce musel biochemik Barry McSweeney, vzdát své prestižní funkce hlavního poradce pro vědu ve Společném výzkumném centru Evropské komise. Vzniklo totiž podezření, že si svůj titul PhD koupil!

Ve stádu sněhově bílých irských oveček se nečekaně objevil černý beran. Spadl z nebeských výšin vědeckého Olympu, jeho jméno je Barry McSweeney a je biochemik. Nejdříve šéfoval Společnému výzkumnému centru Evropské komise, zřízenému v roce 2001 pro podporu a prosazování pravidel EU v oblasti biotechnologií a geneticky modifikovaných organismů. Pod jeho vedením pracovalo sedm ústavů a v nich 2 500 zaměstnanců. Do jeho kompetence spadal i Marie Curie mobility program EU.

Podle vyjádření Johna Scotta, profesora biochemie na Trinity College v Dublinu, jeho působení ve funkci managera vědy bylo úspěšné, a proto ho irská vláda povolala zpět. V červnu 2005 ho pověřila vysokou funkcí hlavního poradce pro vědu. Po více jak roce práce v této vrcholové funkci musel úřad opustit pro podezření, že si titul PhD koupil. V roce 1992 mu ho udělila Pacifik Western University v Los Angeles, která patří mezi školy označované jako "diploma mill", tj. diplomy zde více kupují, než získávají.

Problém udělování diplomu školami řazenými mezi neakreditované a tzv. diploma mill školy, je problémem celosvětovým. Škol tohoto typu jsou desítky, jsou rozšířené po celém světě a kryjí se názvy světově uznávaných univerzit. Jejích diplomy jsou graficky dokonalé a snadno vzbuzují vážnost instituce, jež je uděluje. Viděl jsem je v Jemenu, udělené v Indii, Mexiku a Dominikánské republice, všechny byly dokonalé. Po tomto odhalení následovaly tanečky tiskových mluvčích, jež známe i u nás. Tisková mluvčí pana McSweeneye popřela pravdivost zpráv o koupi titulu PhD a oznámila, že "text rigorózní práce, na jejímž základě byl titul udělen, nebude veřejnosti k dispozici". Aféra vyvolala diskusi, zda úspěšní manažeři ve vědních oborech nutně potřebují vědecký titul. Vědecká odbornost ještě nezaručuje úspěšnou kariéru v manažerské funkci, kde se vyžadují kvality jako jsou komunikativnost, schopnost formulovat vize a na jejich základě budovat tým, apod.

Pod tlakem médií a Irského parlamentu byl McSweeney 15. listopadu 2005 "přemístěn" z funkce hlavního poradce pro vědu, do funkce koordinátora výzkumu na ministerstvu komunikace, moře a přírodních zdrojů. Ministr průmyslu mu jménem vlády Irské republiky poděkoval za jeho aktivity ve funkci vědeckého poradce; jeho zásluhou vstoupili noví investoři do vědy a došlo k hlubší provázanosti mezi vědou a praxí. I zde se projevilo nasazení a entusiasmus, vlastnosti pro Barry McSweeneyho charakteristické.

Tento incident ve vrcholovém patře irské vědy naboural snahu vládní Irské vědecké nadace, která zahájila, zejména v USA, propagační kampaň za návrat irských vědců, kteří odešli do USA za vyšší kariérou, ale i za příchod špičkových amerických vědců do Irska. Tato země těží ze společného jazyka s USA a irského původu mnoha Američanů, jejichž předci se tam odstěhovali po hladomoru v Irsku, poté co bramborová plíseň napadla tamní pole v letech 1845-1847. Zničená úroda brambor, které jsou hlavní složkou irského jídelničku, vyhnala ze země přes 1,5 milionu Irů zejména do Severní Ameriky.

Irská vědecká nadace investuje 646 milionů do výzkumu biotechnologií a informačních a komunikačních technologií. První navrátilec, světově známý genetik John F. Atkins, přestoupil z univerzity v Utahu (USA) na University College Kork a od Irské vědecké nadace obdržel 3,2 milionu na dobu 5 let. Z peněz bude financován společný projekt obou univerzit v oblasti genetiky člověka.

V současnosti Irsko potřebuje 7 000 vědců, jimž může poskytnout kvalitní zázemí pro život i práci a potřebné finance na výzkum. Reakce se již dostavila. Ze 153 výzkumných programů je přibližně 30 vedeno inženýry a vědci, přistěhovalci z Austrálie, Belgie, Kanady, Chile, Německa, Japonska, Ruska, Skotska a Slovenska, ale i ze Spojených států.

Odvoláváme-li se na společné keltské předky s Iry, zkusme po vzoru našich genetických bratrů rozčeřit stojaté vody naší vědy. Přijali by naši vědci ředitele ústavů z Ruska, Číny, nebo Chile?

autor: Michal Giboda
Spustit audio