Skandál kolem Wolfa a boj politiků

K podobným jevům samozřejmě docházelo i v minulosti, přesto nikdy nebyly tyto praktiky tak rozšířené jako v tomto volebním období. Rovněž opakovaně dochází k jevům, které lze označit jako snahu politiků ovlivňovat práci policie a orgánů činných v trestním řízení. Příkladem mohou být kauzy šéfa lidovců Jiřího Čunka nebo nezařazeného poslance Petra Wolfa.

Zkrátka ani současná vláda neodolala pokušení s pomocí lobbyistů se plést do věcí, do kterých by politici a jimi pověření lidé mluvit neměli. V této souvislosti je dobré připomenout zprávu, která bývá označována jako Kubiceho. Ta byla politiky účelově zneužita v předvolebním boji a poškodila ČSSD. Její podstata však byla o něčem jiném. Konkrétně o aktivitách osob majících vazby na politiky, kteří se snažili minimálně informovat na některé citlivé kauzy. Řeč může být o aféře biolíh, ve které existovalo podezření z korupce a které směřovalo na lidí mající v té době něco společného s tehdy vládnoucí sociální demokracií. V této kauze sehrálo klíčovou roli rozhodnutí státního zástupce, který peníze považované policií velmi pravděpodobně za úplatek, označil za nevinnou půjčku a vyšetřování zastavil. Navíc některé pasáže zmiňované Kubiceho zprávy naznačují, že se s citlivými informacemi kšeftovalo a že lidé z podsvětí se snažili shromažďovat nejrůznější materiály, které pak mohli používat k vydírání politiků.

Jak ukázalo střídání u moci po volbách v roce 2006, buďto politická elita nemá sílu nebo chuť zajistit větší míru nezávislosti policie, státního zastupitelství a soudů na moci výkonné. Řeč může být o způsobu jmenování vysokých policejních důstojníků, nejvyššího státního zástupce nebo soudních funkcionářů. Navíc je zřejmé, že už léta bývá aktivním policistům či státním zástupcům znesnadňována práce. A nejde pouze o kontroverzní spis s názvem Krakatice a s ním spojené prorůstání organizovaného zločinu do státní správy. Stačí připomenout dnes už patrně zapomenutá jména Šírek, Hrubant, Macháček. Tedy policisty či příslušníky BIS, kteří se dostali k závažným informacím, byli však účelově obviněni a jejich práce byla zmařena. Co na tom, že jejich obvinění se s odstupem doby prokázalo jako liché.

Zjednodušeně řečeno - česká politická scéna je velmi vzdálena klasickému pojetí, kdy by mělo jít především o prosazování myšlenek a ne o nesmlouvavý zákulisní boj o pozice. Ostatně fungování Topolánkovy vlády založené na získání přeběhlíků, toto podivné pojetí politiky názorně charakterizuje. Přitom v době, kdy na Českou republiku čím dál tím více doléhají dopady světové hospodářské krize, věnují politici pomalu více energie sporům o to, kdo ovlivňuje média a kdo jakým způsobem zasahuje do práce orgánů činných v trestním řízení. Samozřejmě jsou to věci závažné, ale způsobem, jakým k němu čeští politici přistupují, tento problém nevyřeší.

Přesto by to neměl být argument, který by omlouval jejich počínání v kauzách typu Čunek nebo Wolf. V normálních poměrech by nejrůznější takovéto skandály už dávno vedly nejenom k pádu vlády, ale i ke změnám ve vedení státního zastupitelství. Rovněž si lze jen obtížně představit, že by v rámci například britské justice i nadále působil soudce, který se tak zapletl do neprůhledných zákulisních her. Žijeme však v české realitě a ta nám už příští týden nabídne další díl seriálu vyslovování nedůvěry Topolánkově vládě. Takže ke slovu opět přijdou zákulisní praktiky a snaha přimět některé zákonodárce k tomu, aby se přiklonili na jednu či druhou stranu.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .