Sjezd ODS

3. prosinec 2004

Před krajskými a senátními volbami se spekulovalo o tom, že prosincový kongres ODS by mohl být mimořádně zajímavý. Někteří politologové totiž počítali s tím, že by vítězství ve volbách do krajů nemuselo být přesvědčivé a že by ODS měla s obtížemi obhájit počet senátorů, kterým vypršel mandát. Za to by měl nést odpovědnost Mirek Topolánek a jeho odpůrci by se ho mohli pokusit sesadit z čela ODS.

Právě drtivé vítězství občanských demokratů v podzimních volbách bylo asi jejich největším překvapením. Zároveň se postaralo o to, že na kongresu se drama konat nebude. Asi jenom politický sebevrah by se za této situace pustil do boje o předsednické křeslo. Proto ani názoroví odpůrci Mirka Topolánka proti němu kandidáta nepostaví.

Pomineme-li zajímavý boj o místopředsednická křesla, ponese se kongres v optimistickém duchu příprav na nástup k moci. Zhruba za rok a půl půjdou občané volit do poslanecké sněmovny a momentálně všechno nasvědčuje výraznému vítězství občanských demokratů. Tato vidina s výrazným úspěchem ve všech letošních volbách k euforii přímo vybízejí. Občanští demokratů ovládají kraje, jsou nejsilnější v senátu a v presidentském křesle sedí jejich čestný předseda. Takže do kompletní sbírky jim chybí "pouze" ovládnutí sněmovny.

Právě zmiňované úspěchy mohou být pro budoucí úspěch občanských demokratů největším rizikem. Několikrát jsme se totiž mohli přesvědčit, že mezi voliči funguje zvláštní systém vyvažování. Pokud tedy lidé cítí, že se v jedněch rukou nakupilo příliš moci, mají tendenci volit proti této straně. Není proto divu, že někteří politici z konkurenčních stran upozorňují na nebezpečí dominance ODS. Lze očekávat, že s blížícími se sněmovními volbami budou podobná varování sílit. To samozřejmě neodradí pevné jádro voličů občanských demokratů. Po zkušenostech s vládnutím sociálních demokratů, na to nemusí slyšet ani ostatní pravicoví voliči.

Problém je v tom, že dost dobře nelze odhadnout kolik jich ve skutečnosti je a kolik se jich zhruba za rok a půl dostaví k volbám. Volební účast bude podle všeho výrazně vyšší než letos na podzim. Takže konečné zisky budou tímto číslem poznamenány, na čemž by mohli vydělat sociální demokraté. Samozřejmě za předpokladu, že se vzpamatují z letošní drtivé porážky a začnou dělat čitelnou politiku, ze které voliči poznají, co vlastně chtějí. Může se tudíž stát, že ODS sice volby vyhraje, ale nezíská ve sněmovně tolik mandátů, aby mohla nejenom sama vládnout, ale i vytvořit koalici pouze s jednou stranou.

Před občanskými demokraty je samozřejmě daleko více nebezpečí. Jedním z nich je dlouholeté odkládání reformy veřejných financí a bující moc státu. Pokud má být ODS alternativou k současné vládě, musí nabídnout jasný recept, jak se s těmito úskalími vypořádat. Přitom si musí dát pozor, aby voliče nevystrašila. Čeští politici totiž zatím nebyli schopni přesvědčit veřejnost, že reformy nejsou zlem, ale nutným krokem k lepší budoucnosti. Proto jakmile lidé slyší například o reformě zdravotnictví, nebo důchodů vysílají politikům signály, že mohou ztratit jejich přízeň. Občanští demokraté by si usnadnili nástup k moci tím, kdyby během následujících měsíců dokázali tento pohled voličů změnit.

Kroky současné vlády vedoucí k narůstajícímu dluhu veřejných financí jsou k tomu vhodnou příležitostí. O tom, že cesta ODS k triumfálnímu vítězství ve volbách do poslanecké sněmovny by nemusela být tak hladká, jak se zdá, vypovídá také pohled do minulosti. ODS poslední dvoje sněmovní volby prohrála a přitom pokaždé byla jejich favoritem. Povede se jí to do třetice? Pokud ano, bylo by to důkazem toho, že se strana nedokázala vymanit z určité uzavřenosti a oslovit širší voličský okruh. Přitom stačí zalistovat v sociologických studiích.

Pokud lidé odpovídají pravdivě a chovají se tak při případné účasti ve volbách, pak většina z nich se kloní ke středu a pravé části politického spektra. Přesto už dvakrát za sebou vyhrála levicová strana. Právě tento fakt dokazuje, že se v minulosti nedokázala ODS vymanit z určité izolovanosti a nedokázala k sobě přitáhnout většinu pravicových voličů. Dokonce ani tehdy, když k sobě neměla dostatečně silnou pravicovou alternativu.

To však nebyla chyba voličů ani levicové opozice, ale hlavně vedení nejsilnější pravicové strany v zemi. Takže pokud hodlá ODS zhruba za rok a půl ve volbách triumfovat, musí se chovat tak, aby neodradila většinu pravicových voličů a aby je dostala k volbám.

autor: Petr Hartman

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu