Situace v Německu

Ještě existují alternativy, ještě není pozdě odzbrojit iráckého diktátora mírově. Je naše zatracená povinnost vše si dvakrát rozvážit, abychom dosáhli míru, prohlásil spolkový kancléř a stejné tóny bylo slyšet také od spolkového ministra zahraničí Joschky Fischera. Co však překvapilo a co nepříliš příznivě komentují německá média, byly nadávky spolkového kancléře na adresu opozice, především křesťanských demokratů, které obvinil z válečného štvaní.

Předsedkyně CDU Angela Merklová, která hovořila za opozici, na druhé straně kancléře obvinila, že se snaží využít iráckou kartu k tomu, aby zastínil všechny vnitropolitické problémy Spolkové republiky - vysokou nezaměstnanost, krizi ve zdravotnictví, nejasnost kolem důchodové reformy o hrozbu státní zadluženosti.

To, co sleduje spolkový kancléř, prohlásila Merklová, je antiamerikanismus, který je vlastní v Německu pouze nejlevicovějším extrémistům. Jste obyčejný amatér, obvinila Merklová spolkového kancléře a předseda svobodných demokratů Quido Westerwelle označil Schröderovo prohlášení za největší úpadek politické kultury, jaký kdy zažil Spolkový sněm. Jde vám jen o to, abyste v poslední chvíli ještě zachránil potápějící se spolkovou vládu, prohlásil Westerwelle a dodal, že postoj, který sleduje rudozelená koalice spíše, než aby zabránila válce, tuto válku pomáhá vyvolat.

Jisté je, že "irácká karta" spolkového kancléře Schrödera již na obyvatele Spolkové republiky tolik jako na podzim minulého roku, když mu pomohla vyhrát volby do Spolkového sněmu, neplatí. Ukázalo se to při zemských volbách v Dolním Sasku a Hesensku, když se očekávaný úspěch nedostavil. Schröderova sociální demokracie utrpěla katastrofální porážku přesto, že v době zemských voleb třiasedmdesát procent občanů Spolkové republiky odmítalo útok Spojených států na Irák.

Počet těch, kteří podporují Schrödera v jeho politice vůči Iráku však k překvapení spolkové vlády neustále klesá. Už jen necelé dvě třetiny, čtyřiašedesát procent dotázaných voličů je proti válce. Naproti tomu počet těch, kteří schvalují americký útok na Bagdád, vzrostl o devět na dvaatřicet procent. A také v sociální demokracii a ve Straně Zelených není, jak se snaží jejich představitelé tvrdit, jednota v protiválečném postoji spolkové vlády. Tak místopředseda zahraničního výboru Spolkového sněmu a bývalý starosta Hamburku Klose a několik představitelů Strany Zelených veřejně prohlašují, že Schröderův kurz narušuje přátelství se Spojenými státy i jednotu v Severoatlantické obranné alianci.

Rozpory mezi Berlínem a Washingtonem v irácké otázce mohou mít nedozírné následky pro německo-americké hospodářské vztahy, prohlásil nyní generální tajemník Svazu průmyslu Ludolf von Wartenberg. Jeho obavy potvrdil také článek z deníku New York Post, v němž byli Američané vyzváni, aby nekupovali auta Volkswagen a Mercedes. Podle prezidenta německé průmyslové a obchodní komory Ludwig-Georga Brauna může mít proto postoj spolkové vlády na léta negativní dopad na německý průmysl.

Ještě se sice nepociťuje větší důsledky amerických výzev k bojkotu, ale to vše se může rychle změnit. Obavy ze zhoršených německo-amerických vztahů projevil také prezident německo-amerického sdružení "Atlantický most" Arend Oetker. Jeho organizace uveřejní tuto neděli ve vlivném deníku New York Times celostránkový inzerát, v němž chce poukázat na vzájemné a tradiční dobré vztahy mezi americkým a německým průmyslem.

Zatímco spolkový sněm na plenární schůzi diskutoval o vládním prohlášení k Iráku, zasedal také vyšetřující výbor parlamentu, který má objasnit, zda spolkový kancléř i ostatní členové rudozelené koaliční vlády klamali německé voliče, když před volbami do spolkového sněmu v září 2002 tvrdili, že neexistuje krize německé ekonomiky, přestože v příslušných resortních ministerstvech už na hrozící nedostatky poukazovali. Po zasedání vyšetřujícího výboru triumfovala opozice.

Státní tajemník z Ministerstva financí Manfred Overhaus totiž přiznal, že celý rozsah katastrofy, byl známý již v červnu 2002, čili zhruba tři měsíce před volbami do spolkového sněmu. Overhaus sice zmírnil svou výpověď tím, že poukázal na možnost, že se tyto negativní předpovědi nesplní, že k očekávanému rapidnímu poklesu ekonomiky nedojde. Proto také před volbami spolkový ministr financí Eichel odmítal možnost dalšího zadlužení státu o více než jednadvacet miliard euro.

A když několik dní po volbách tuto částku pro státní rozpočet požadoval. A nejen to, jen několik hodin před vládním prohlášením s postoji Spolkové republiky ke konfliktu s Irákem ministr financí Eichel nevyloučil, že po možném vypuknutí války bude muset požádat o další miliardy euro. Přes všechny rozpory mezi sociálními a křesťanskými demokraty se v Berlíně spekuluje nadále o tom, že nejpozději v polovině roku se rudozelená spolková vláda rozpadne a bude vytvořena vláda velké koalice sociálních a křesťanských demokratů.

Předseda poslanecké skupiny bavorských křesťanských sociálů ve spolkovém sněmu Michael Gloss veřejně prohlásil, že jeho strana udělá vše proto, aby se Německo "zbavilo rudozeleného strašidla". Jako východisko z vnitropolitické i zahraničně politické krize označil Gloss právě vládu velké koalice. Zdá se, že zatímco v části sociální demokracie se o této možnosti rovněž uvažuje, je odpůrcem této vlády spolkový kancléř Schröder, který svou možnou demisi označil za útěk z odpovědnosti. I Strana Zelených, která se obává ztráty svých mocenských pozic.