Situace na české levici

Tato skutečnost však zřejmě v nich nebo alespoň v části z nich, přivodila politickou euforii takového rozsahu, který naprosto neodpovídá jejich legitimnímu politickému zastoupení, jakkoli to je, bohužel, značné. Neodpovídá ani možnému očekávání věcí příštích, spíše ukazuje na ztrátu soudnosti. Narostlému hřebínku sebevědomí přispělo jistě i zvolení poslankyně KSČM Poslaneckou sněmovnou do funkce radní České televize. A opět. Nevíme, kdo všechno jí v tajné volbě pomohl k oněm sto čtyřem hlasům ke zvolení. Víme jen, jak nás upozorňuje Mladá fronta Dnes, že poslanci KSČM a ODS zamítli návrh, aby se o členech Rady hlasovalo jako v minulosti, veřejně. A tak v Radě České televize zasedne poprvé v historii člen Komunistické strany. Zdá se však, že ty, kdo by měli mít ke komunistům nejblíže, totiž sociální demokraty, sebevědomí komunistů začíná odrazovat. Paradoxně totiž se začínají sociální demokraté ve větší míře odvolávat na usnesení Bohumínského sjezdu, zakazující spolupráci s komunisty na celostátní úrovni.

Bohumínské usnesení je nyní aktuálnější, než kdy dříve, řekl například dle Lidových novin šéf poslanců ČSSD Milan Urban a dodal: Myslím, že si to uvědomují i ti, kteří dříve k užší spolupráci s KSČM inklinovali. Ústecký leader ČSSD Jaroslav Foldyna, známý dosud svým pozitivním vztahem ke komunistům, vyzval dle téhož zdroje k zákazu spolupráce s komunisty na všech úrovních. Poslanec Michal Kraus byl stejně odmítavý. Cituji: Pokud v ČSSD někdo uvažoval, že by komunisté mohli být našim seriózním partnerem, tak snad konečně vystřízlivěl. Konec citátu. A komunisté? Podléhají vlastní vidině o své, ještě větší síle, než jakou je obdařila v posledních parlamentních volbách mimořádně neodpovědná voličská neúčast. Velmi autoritativní je v rozhovoru pro Lidové noviny předseda strany Miroslav Grebeníček. Sociální demokracie je, bohužel, pouze Občanské fórum číslo dvě. Já tu stranu dnes už nemůžu brát vážně. Říká poněkud velikášsky a dodává.

Cituji: Těžce poškodila levici v této zemi, dokonce ji zhanobila. Pokud tam nedojde ke změnám, tak sotva je můžeme vzít na milost. Oni se musí začít chovat jinak. Pronáší se stranickou rozhodností a povýšeností Grebeníček. A správná sebevědomá bolševická prognóza na závěr. Dopadnou ve volbách tak, že se nedostanou do Parlamentu. Poslance ČSSD Libora Roučka jeho slova popudila. ČSSD je strana, která nemá krev na rukou, jako komunisté. Slova pana Grebeníčka jsou pro nás výzvou, které se musíme postavit, říká. Na rozdíl od rozhodného odmítání užší spolupráce mezi oběma stranami drtivou většinou ČSSD se však prý v obou stranách najdou jednotlivci, kteří se možnosti budoucí spolupráce nevzdávají. KSČM k nim má patřit, dle Lidových novin, Vojtěch Filip, či předseda poslaneckého klubu Pavel Kováčík, v ČSSD jím má být například místopředseda strany Zdeněk Škromach.

Za medvědí službu považuje proto pravděpodobně již dnes většina poslanců sociálních demokratů podporu, kterou z Vysočiny k tomuto svému favoritu posílá Miloš Zeman. Nikdo nepopírá, že Miloš Zeman má historickou zásluhu o prudký vzrůst významu Sociální demokracie, jíž přivedl z pozice podružné strany na politické výslunní. Jeho stávající aktivity však svědčí zřejmě o jeho dosud neukojených politických ambicích, jichž se zřejmě, ke škodě své i ke škodě strany, kterou vybudoval, vzdal předčasně. Jeho výzvy z Vysočiny již ale popuzují i jeho nejvěrnější a paradoxně začínají rozvrácenou stranu spíše stmelovat, než dále rozdělovat. Jak známo, Zeman označil za viníky rozvratu V Sociální demokracii Špidlu, Grosse i Zorálka a ti by proto měli opustit vedení strany. Špidla, věren svým neagresivním, možná však i nepříliš jasným oficiálním formulacím odpověděl, že, cituji dle Mladé fronty Dnes: Člověk, který má vliv tím, že je zajímavou a silnou osobností, má tento vliv užívat v souladu se svou odpovědností.

V tento okamžik je Zemanova odpovědnost nulová. Konec citátu. V každém případě pozvání na březnový sjezd Sociální demokracie, jehož se od Vladimíra Špidly Zemanovi dostalo, ale jež on, z téhož zdroje, že stále odmítá přijmout, by umožnilo lepší vzájemnou komunikaci, než jakou poskytuje vzkazování přes média. A více by mohlo přispět k poznání, co je pravda a co jen frustrované velikášství bývalého významného českého politika.