Šimpanzi chápou oheň

23. prosinec 2009

Většina zvířat reaguje na přítomnost ohně útěkem. Ne tak šimpanzi, kteří ukazují, jaké chování asi předcházelo ovládnutí ohně našimi předky.

V roce 2006 ohrožovaly savany Senegalu požáry, které vznikaly při vypalování zemědělské půdy. Primatoložka Jill Pruetzová z Iowské univerzity tak měla jedinečnou šanci sledovat chování šimpanzů tváří v tvář ohnivému živlu. Ke svému překvapení zjistila, že pro šimpanze oheň zřejmě nepředstavuje nevypočitatelné nebezpečí, ale věc, u které se dá odhadnout její chování. Šimpanzi se chovali zcela klidně a obezřetně procházeli kolem plamenů nebo odpočívali a pečovali o svou srst. Zdálo se, že umí dobře odhadnout riziko, předpovídat změny v chování ohně a včas na ně zareagovat.

Primatoložka teď ve svém článku v American Journal of Physical Anthropology říká, že k ovládnutí ohně jsou potřebné tři kroky: pochopení ohně a jeho chování, schopnost jeho kontroly a schopnost rozdělávat oheň. Většina zvířat selhává už na prvním kroku - například africké žáby utíkají při prvních zvucích požáru, australští klokánci se začnou chovat zmateně a u slonů stoupá hladina stresového hormonu. Šimpanzi ale svůj strach dokázali potlačit a oheň zřejmě pochopili podobně jako naši předkové.

Zdroj: ScienceNOW, Iowa State University, American Journal of Physical Anthropology

autor: Martina Otčenášková
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.