Ať si politici nezlehčují práci

Příslušnou pasáž ústavy pro jistotu ocituji: "Poslaneckou sněmovnu může rozpustit prezident republiky, jestliže: a) Poslanecká sněmovna nevyslovila důvěru nově jmenované vládě, jejíž předseda byl prezidentem republiky jmenován na návrh předsedy Poslanecké sněmovny, b) Poslanecká sněmovna se neusnese do tří měsíců o vládním návrhu zákona, s jehož projednáním spojila vláda otázku důvěry,c) zasedání Poslanecké sněmovny bylo přerušeno po dobu delší, než je přípustné,d) Poslanecká sněmovna nebyla po dobu delší tří měsíců způsobilá se usnášet, ačkoliv nebylo její zasedání přerušeno a ačkoliv byla v té době opakovaně svolána ke schůzi." Konec citátu.

V této souvislosti je dobré připomenout, že od vzniku České republiky nebyl použit ani jeden jediný způsob, přesto jsme už byli v roce 1998 svědky předčasných voleb. Cestu k nim otevřela účelová a jednorázová změna ústavy, která zkrátila tehdejší volební období sněmovny. Politici tehdy ukázali málo ústavního citu a postavili se k zásadní právní normě jako k dokumentu, který lze účelově měnit. Nemělo by tomu tak být. Proto by politici v každé krizové situaci měli hledat takové řešení, které by neobcházelo platnou ústavu, nebo nevyvolávalo potřebu jednorázové změny. Politická praxe zároveň ukazuje, že ústava není zdaleka ideálním dokumentem a že by mohla být v určitých pasážích vylepšena. Týká se to i způsobů rozpuštění sněmovny.

V této souvislosti je však sporné, zda právě touto cestou je nejnovější senátní návrh. Ten konkrétně umožňuje po demisi vlády a na návrh prezidenta republiky rozpuštění sněmovny, pokud by s tím souhlasila nadpoloviční většina všech poslanců. Tento návrh musí samozřejmě schválit i dolní parlamentní komora. Není jisté, zda se tak stane. Každý chystaný zásah do ústavy totiž otevírá diskusi, zda by nemělo jít o změny rozsáhlejší. A většinou v přívalu dalších návrhů se původní vytratí a hlavně se tím prakticky zavřou dveře k přijetí nějaké změny. V tomto případě by to asi nebyla velká škoda. Senátem navrhovaný způsob asi není nutně potřebný a hlavně se netýká problému, který dosud řeší politická reprezentace. Tedy situaci, kdy volby rozdají mandáty tak, že proti sobě stojí dva stejně početné tábory. Ty pak mohou vzájemně blokovat jakoukoli iniciativu soupeře. Výsledkem pak může být nefunkční sněmovna a tím i nemožnost vytvoření nové vlády.

Pokud by se tedy na základě nejčerstvější zkušenosti mělo diskutovat o změně ústavy, pak by se měla týkat například přechodu ze sudého na lichý počet poslanců. Zároveň by bylo užitečné posoudit, zda by k rozpuštění poslanecké sněmovny nemohlo dojít v momentu, kdy se po nějakou dobu, dejme tomu třeba třiceti nebo šedesáti dnů, nedaří zvolit její vedení. Pokud by takováto pasáž v ústavě byla, měli bychom jistotu, že by dnes buďto země směřovala k předčasným volbám, nebo už dávno měla nového šéfa sněmovny a nově jmenovanou vládu. Když je řeč o snaze Senátu otevřít cestu k předčasným volbám, pak je zajímavé, že na jejich konání nemá většina politiků zájem. Minimálně komunisté a sociální demokraté otevřeně tvrdí, že je to až poslední možnost řešení současné situace. A že pokud neproběhlo ani jediné hlasování o důvěře nové vládě, nemá cenu se předčasnými volbami zabývat.

Ostatně platná česká ústava nutí politiky k tomu, aby jednali a snažili se dohodnout. Proto ty tři pokusy o sestavení vlády. Skutečně neexistuje důvod, proč ulehčovat politikům jejich práci a dávat jim šanci zbavit se odpovědnosti po volbách, když jim jejich výsledek zrovna nehraje do karet. Takže lepší současná ústava bránící snadnému rozpuštění sněmovny, než další účelové změny, které by z politiků mohli udělat hráče pokeru, kteří se v případě špatně rozdaných karet hned vzdají hry a čekají na hru další, kdy jim přijde lepší list.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .