Ševarenadze o sjednocení Německa

Z ukázek knihy, která se objevila v překladu v Evropě před několika týdny, stojí za připomenutí několik momentů: Zaprvé, že pan Ševarenadze připisuje ústřední roli při nastolení nového evropského pořádku a sjednocení Německa nikoliv Helmutu Kohlovi, kancléři-sjednotiteli, ale Hans-Dietrichu Genscherovi, kterého považuje za nejšikovnějšího, nejcitlivějšího a nejkorektnějšího vyjednavače.

Helmut Kohl z ukázek, které jsem četl, vychází naopak spíše jako trochu neomalený hromotluk, který v říjnu 1986, kdy za tzv.perestrojky začalo politické tání a docházelo k řadě schůzek, dal rozhovor časopisu Newsweek, v němž srovnal kompetenci generálního tajemníka komunistické strany Sovětského svazu Michaila Gorbatčova při veřejných vystoupeních s vystoupeními nacistického ministra propagandy Josepha Goebbelse. Tento rozhovor podle Ševarenadzeho málem zhatil snahy Východu a Západu na ukončení pozůstatků druhé světové války.

Podle pana Ševarenadzeho to byl právě ministr Genscher, který 4.listopadu 1986 při setkání s ním se pokusil výsledky tohoto nedorozumění ignorovat ač bylo zřejmé, že uražen nebyl jen Gorbačov, ale v očích Rusů byli uraženi všichni, kteří za války v bojích s Němci nasazovali své životy a padli. Vdůsledku těchto rozhovorů se pak kanléř Kohl v novinách Die Welt Gorbačovovi omluvil - svedl nedorozumění, jak to často bývá - na novináře a v jednáních se mohlo pokačovat. Podle pamětí Ševarenadzeho první signály o úvahách o možném budoucím sjednocení Německa vyslal Helmut Kohl již v březnu roku 1986 v tradiční řeči O stavu národa v rozděleném Německu, když hovořil "o zesíleném procesu sebeuvědomování, které způsobí znovusjednocení". Ve stejnou dobu americký prezident Ronald Reagan veřejně prohlásil: "Evropa musí být znovu sjednocena" a samozřejmě čekal, jakou odezvu bude mít jeho věta v tehdejším Sovětském svazu.

Poprvé se dopopravdy o sjednocení Německa hovořilo dne 21. července roku 1986 v Moskvě na setkání německého ministra zahraničí Genschera s Gorbačovem za přítomnosti právě Ševarenadzeho jako sovětského ministra zahraničí. Toto setkání považuje Ševarenadze za zásadní, protože položilo nový základ vztahům nejen v Evropě, ale i mezi Spojenými státy a Sovětským svazem. Na mezinárodní diplomatické scéně znovusjednocení Německa dostalo reálné kontury až v únoru roku 1990 na konferenci s názvem "Otevřené nebe", jež se konala v kanadské Otavě a kterou kromě jiného inicioval i Sovětský svaz. V knize Eduard Ševarenadze píše: "Velice dobře si pamatuji, jak jsem seděl na konferenci v hlavním sále, když si ke mně přisedl americký ministr zahraničí James Baker a po krátkém zdvořilostním úvodu přešel rovnou k věci a zeptal se: Nazrál snad již čas ke znovusjednocení Německa? Bylo to v době, kdy už stejně neexistovala Berlínská zeď a ta otázka pro mě nebyla překvapivá", píše Ševarenadze a pkračuje: "Samozřejmě jsem o tom hodně přemýšlel a bylo mi najednou jasné, že teď přišel ten pravý čas. Moc dobře jsem věděl, že němečtí občané jsou ti, co nás nutí k politickému rozhodnutí.

Americký ministr chtěl vědět, jak se k této otázce staví Michail Gorbačov. Do té doby jsme spolu o tom nevedli nikdy žádný otevřený rozhovor.

S americkým ministrem jsme se domluvili na tom, že já promluvím s Gorbačovem a on si vezme na starost všechny ostatní partnery. V případě souhlasu Gorbačova vytvoříme rychle pracovní skupinu velké čtyřky. Tak zněla dohoda. Zavolal jsem proto Michaila Gorbačova a zeptal se ho, co si o tom myslí. Trochu přemýšlel, ale pak mně řekl: Tato otázka musí být samozřejmě buď dřive, nebo později rozhodnuta. Sice bude existovat proti sjednocení velký odpor, ale naší povinností je zvolit správný čas a nepromeškat pravou příležitost."

Podle Ševarendzeho hlavní důvod zdrženlivosti Michaila Gorbačova spočíval v tom, že věděl, co takové rozhodnutí znamená pro Sovětský svaz: Odsun půl milionu vojáku, kteří byli umístěni ve střední Evropě.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .