Setkání G8 v Evianu

První setkání v zámku Rambouillet u Paříže se uskutečnilo, jen mezi šéfy státu a vlád, beze všech formalit. Tak říkajíc pouze tváří v tvář. Společný pobyt pod jednou střechou po více hodin vytvářel a utužoval osobní kontakty, pomáhal budovat kapitál v politice velmi vzácný, vzájemnou důvěru

Zkušenost skeptiků praví. Nechte každému nápadu dost času, a to by v tom byl čert, aby se i ze sebelepšího vztahu, myšlenky nestala těžkopádná instituce. Tato mrzutost se přihodila i setkání G 7, ze kterého se v devadesátých letech, po připojení Ruska, stalo G 8. Tlak všudypřítomných médií, dožadujících se vždy a všude konkrétních a pokud možno působivých výsledků, byl ve svém důsledku kontraproduktivní. I ředitelé zeměkoule těžko každý rok vytáhnou z rukávu srdcové eso.

Letos by ale do pomyslného rukávu státníků chtěl asi leckdo nahlédnout. Setkání ?gé osmičky? se koná ve francouzském Evianu, a to vzhledem k předcházejícím událostem vyvolává kus napětí. Vždyť ve známých lázních, poblíž švýcarských hranic, se tváří v tvář setkají prezident Spojených států George Bush, jeho francouzský hostitel Jacques Chirac a německý kancléř Gerhard Schröder. I ten, kdo v minulých měsících sledoval v novinách jen titulky, musí tušit, že tito pánové si mají kvůli irácké krizi co vyčítat.

Když už se představitelé zemí, které váží letité spojenecké svazky dokázali pohádat, o to zajímavější bude sledovat, jestli se budou umět usmířit, nebo alespoň zbytky společně rozbitého nádobí elegantně zasunout pod koberec. Schválením nejnovější rezoluce Rady bezpečnosti OSN k tomu rozhodně udělali první důležitý krok. Ten, kdo udá tón, bude prezident Bush. Je nepochybně vychován ke zdvořilosti, takže dohady zda Chiracovi či Schrödrovi dokáže podat ruku, jsou nemístné. Mnohé ale možná naznačí, zda již při prvním setkání přidá objetí nebo alespoň ruku kolem ramen.

Zdánlivě málo závažná gesta mohou skrývat anebo naopak prozradit mnohé. Především to, zda politici, kteří vznešeně řečeno, mají odpovědnost za chod světa, jsou schopni této své odpovědnosti dostát. Klíčem budou dvě slova. Jedno, které je v agendě těchto schůzek od počátku, a druhé, které do ní přibylo až v posledních letech. Ekonomika a terorismus.

Světové hospodářství je zadýchané a kde jinde, než na G 8, by měli vůdci USA, Británie, Francie, Německa, Itálie, Kanady, Japonska a Ruska, jednat o jeho nápravě. Mnoho bude záležet na tom, jak se postaví k uvolňování obchodu mezi bohatým Severem a chudým Jihem. Protože globalizace ekonomiky je nápadná také tím, jak neprospívá všem stejnou měrou. Jacques Chirac se možná ve své irácké kalkulaci přepočítal, ale to neznamená, že by mu došly nápady. Již loni přispěl k tomu, že do Kanady byli pozváni zástupci afrických zemí a letos francouzský prezident svůj vějíř ještě více roztáhl. V Evianu se objeví skutečně impozantní sestava.

Vedle šéfů G 8 pět afrických prezidentů z Egypta, Alžírska, Nigérie, Jižní Afriky a Senegalu. A ještě další. Prezidenti Mexika, Brazílie, Švýcarska a premiéři Malajsie, Indie, Saudský korunní princ Abdalláh a marocký král Muhammad šestý. Shrnuto, země zastoupené v Evianu představují osmdesát procent světového bohatství, osmdesát procent obyvatel světa a mezi sedmdesáti až osmdesáti procenty světové obchodní výměny. Už to ukazuje, že politici v Evianu mohou mít na světovou ekonomiku vliv, přestože v globalizované ekonomice se zdají možnost národních států omezené. Jinou otázkou je, jaké jsou jejich šance v boji proti mezinárodnímu terorismu.

Právě irácká krize ukázala, že jednotlivé země a jejich vedoucí politici nedokáží najít na terorismus společný recept. Proto také je skoro jisté, že ať už prezident Bush svého hostitele Chiraca obejme anebo mu jen podá civilně ruku, tak Evianské lázně všechny světové neduhy nevyléčí.