Setkání Čtyřky o Blízkém východu

Ministři zahraničí Spojených států, Ruska a Irska za Evropskou unii, tedy Colin Powell, Sergej Lavrov a Brian Cowan, a s nimi generální tajemník OSN Kofi Annan jen zopakovali to, co už řekli mnohokrát předtím. Podpořili však plán izraelského premiéra Ariela Šarona na evakuaci židovských osad z pásma Gazy a přivítali jej jako smělý krok, který dává novou naději na mír na Blízkém východě. Zdůraznili ale, že po vyklizení pásma Gazy musí následovat zrušení osad i na Západním břehu Jordánu, a vyzvali palestinskou samosprávu k zákroku proti teroristickým organizacím a k provedení reforem. Pak obě strany vybídli k obnově jednání o cestovní mapě a spokojeně se rozjeli do svých domovů.

Zajímavé je na tom snad jen to, že Čtyřka zcela ignorovala výsledek víkendového referenda v Izraeli, ve kterém Šaronův plán odmítlo skoro 60 procent členů jeho vládní strany Likud. Zúčastnila se ho sice jen slabá nadpoloviční většina likudniků, ale výsledek přesto Šaronovi udělal čáru přes rozpočet. Premiér byl zjevně přesvědčen, že ho jeho spolustraníci podpoří a on svůj plán provede, aniž ho kdokoli bude moci zpochybnit. Teď má však o starost navíc.

Izraelská média Šaronovu prohru označují za vítězství osadníků a celé referendum za pokus premiéra odvést pozornost od vlastních skandálů. Poukazují i na to, že kdyby se dnes konaly volby, Šaron by je už nevyhrál. Výsledek hlasování Likudu může podle politologů vést i k celonárodnímu referendu o evakuaci osad, anebo k předčasným volbám.

Šaron se však svého záměru nevzdal a plánuje jakousi zmenšenou verzi vyklizení pásma Gazy. Nový zredukovaný plán zatím nebyl zveřejněn a izraelská vláda jej bude projednávat až na svém pravidelném nedělním zasedání. Původně chtěl Šaron zrušit všech 21 osad v pásmu Gazy a pět dalších na Západním břehu; nyní se spekuluje pouze o pěti dohromady.

Colin Powell v New Yorku zdůraznil, že Šaron je první izraelský premiér, který nahlas vyjádřil úmysl zrušit osady. To je sice pravda, ale dodnes nikdo neví, co za tak radikální změnou Šaronova postoje vězí. Šaron byl celý život nekompromisním zastáncem existence osad a nikdy jejich zrušení ani náznakem nepřipustil. Počátkem února však šokoval Izrael i celý svět prohlášením, že evakuace osad je v zájmu bezpečnosti Izraele.

Jedním z možných motivů jeho počínání je snad záměr vzdát se Gazy, ale ponechat si Západní břeh, což by ovšem bylo v rozporu se všemi mírovými návrhy. Zatímco v pásmu Gazy žije v 21 osadách jen zhruba 10.000 obyvatel, na Západním břehu prosperuje zhruba 150 měst s asi 190.000 osadníky. Šaron při své poslední návštěvě Washingtonu z George Bushe vymámil několik klíčových výroků. V jednom prezident jako vůbec první americký představitel uznal právo na existenci alespoň některých židovských osad na palestinských územích a v druhém odmítl návrat palestinských uprchlíků do Izraele. S takovou americkou podporou by mohl Šaron osady na Západním břehu snadno uhájit.

Bushovy výroky však nyní korigovala Čtyřka v New Yorku. V závěrečném prohlášení zdůraznila, že otázky jako návrat uprchlíků musí být předmětem dohody pouze mezi Izraelem a Palestinci a že židovské osady mají být vyklizeny všechny, jak předpokládá cestovní mapa.

Celkově vzato jsou však závěry jednání Čtyřky neproduktivní. Nikterak neřeší současnou absenci izraelsko-palestinského jednání ani nenaznačují východisko ze slepé uličky, do které se dostalo. Izrael vždycky trval na tom, že obnovení rozhovorů musí předcházet zásah palestinské samosprávy proti teroristickým organizacím, ale k tomu druhá strana nemá moc a sílu, ale hlavně politickou vůli. Šaron to ví a bude si dělat, co bude chtít, protože s klesající popularitou nemá co ztratit. Vymyslí zřejmě nový plán vyklizení pásma Gazy v duchu rčení "vlk se nažral a koza zůstala celá", na názor svých spolustraníků se podruhé už raději nezeptá a bude svůj záměr realizovat na základě tvrzení, že podle průzkumů veřejného mínění s ním souhlasí většina izraelských obyvatel. Některá šetření tomu skutečně nasvědčují, ale jiná zase ne. Osady stály Izrael mnoho miliard dolarů a žije v nich skoro čtvrt milionu obyvatel, kteří představují nejen nezanedbatelné množství voličů, ale také vlivnou lobby bez parlamentního oponenta. Pokud však Šaron své jednostranné plány prosadí, vznikne situace, kterou opět odmítnou Palestinci, a jednání o míru se obnovení nedočká.