Selhání médií v případu Rowlingové

19. červenec 2004

V postavení zlobivého výrostka se opět ocitla Česká republika. Kárajícím učitelem je tentokrát Evropská unie zosobněná světoznámou spisovatelkou Joanne Rowlingovou. Autorka Harryho Pottera si totiž přečetla v Sunday Times reportáž z ústavu pro mentálně postižené v Rábech u Chrudimi, kde zavírají děti do síťových lůžek. Vyzvala proto osobním dopisem českého velvyslance ve Velké Británii, premiéra i prezidenta, aby Česká republika děti nemučila.

Česká strana nemohla volání tak velké celebrity přehlédnout. Ministr zdravotnictví proto síťová lůžka i ocelové klece v psychiatrických zařízeních zakázal, ministr práce a sociálních věcí slíbil totéž udělat v sociálních ústavech. Tím ovšem věc neskončila a po několika dnech, co se příběh probíral na titulních stránkách deníků, se karta obrátila. Především prezident Václav Klaus zapochyboval, jestli paní Rowlingová ví, o čem mluví. Lékaři upozorňovali, že nebezpečné psychiatrické pacienty je třeba čas od času někam zavírat, korunu všemu nasadil Svaz pacientů, který na oplátku vyzval britského premiéra, aby přestal podávat pacientům psychiatrických léčeben utišující léky.

Při pohledu na tuzemský tisk se tak zdá, že Česká republika je výrostek nejen zlobivý, ale také zakomplexovaný. Jediná věcná výtka - a plísněný rošťák nemyslí celé dny na nic jiného. A ještě to je výrostek vzpurný - celá věc pro něj skončí až ve chvíli, kdy radu vychovatele odmítne a přitom vymyslí odvetu. Situace přitom není tak strašná, Češi tak úplně hloupí nejsou. Aféra s autorkou Harry Pottera ukazuje něco jiného - jedno z dalších selhání médií. Je tak hluboké, že opravdu stojí za vážnou pozornost.

Zopakujme, co se stalo. Britská autorka přečetla reportáž nedělníku Sunday Times o síťových lůžcích v sociálních ústavech pro děti. Protestovala, protože takové prostředky se pro zdravotně postižené děti v zemích západní Evropy nepoužívají.

Reakce českého ministerstva práce a sociálních věcí byla přiměřená. Jeho mluvčí podle pravdy přiznala, že lůžka se používají, protože ošetřovatelů je málo, a nestihnou věnovat celodenní péči zvláště dětem s mentálním postižením. To by se ale mělo změnit, dodala mluvčí. Je prý možné, že lůžka se do několika měsíců používat nebudou.

Tento postoj schválil dokonce prezident Národní rady zdravotně postižených Václav Krása. Připomněl, že už po prázdninách vláda projedná zákon o sociálních službách, který umožní, aby se rodiče mohli starat o postižené děti doma. Nemuseli by je tedy dávat do velkých státních ústavů, které na výchovu očividně nestačí. Koalice navíc schválila, že pro zdravotně postižené uvolní k současným deseti další tři miliardy z rozpočtu. Díky tomu budou moci rodiče využívat služeb specializovaných ústavů, které budou mít dost kvalifikovaných pracovníků. Prezident rady postižených dodal, že intervence Joanne Rowlingové může pomoci hladkému projednání celé věci ve vládě a parlamentu.

Takový byl skutečný stav věci, než se do všeho zapojila média, která - v čele s Mladou frontou Dnes - potřebovala vyrobit velký mediální případ v dobách okurkové sezóny. Poněkud nudné čachry o ministerská křesla totiž každý den noviny nezaplní.

Novináři se ovšem mohli zabývat tím, v čem je skutečně problém. Jak připomíná Václav Krása, společnost se dosud bojí mentálně postižených dětí. Vychovávat je znamená pro rodiče obětovat většinu svého života. I okolí se musí naučit s postiženými jednat, věnovat jim dostatečnou pozornost, naučit se s nimi komunikovat. Jak na to - tak zní otázka, která bude patřit k jedné z nejdůležitějších v sociální oblasti pro každého z nás. Protože v klecových lůžkách tyto děti už nebude možné držet, to je jasné.

Místo toho se noviny pustily do podivné hry - částečně z neznalosti a částečně z chladné úvahy.

Otázku mentálně postižených dětí spojily s problémem klecí v psychiatrických ústavech. Jde o úplně jiný problém, protože lidé s vážnou psychiatrickou diagnózou mohou být skutečně zuřiví a zabránit jejich agresi je relativně často nutné opravdu s pomocí mimořádných opatření. To je opět námět k vážné diskusi, do jaké míry používat klece, sítě, či utišující prostředky. Je humánnější zavřít běsnícího nemocného člověka do klece, anebo z něj množstvím sedativ udělat nehybný kus masa?

Noviny vzbudily dojem, že spisovatelka se vyjadřuje i k této otázce. Vyžádaly si proto reakce od lékařů, prezidenta. Získaly tak nějaké kritické výroky k intervenci z ciziny - experti i politici na neurčitě položené otázky od novinářů reagovali s tím, jestli Rowlingová opravdu ví, o čem mluví. A pak už stačilo umístit konflikt mezi slavnou autorkou a českým státem na titulní stranu. Je to úplně čistý příklad, jak média manipulují s veřejností a vyrábějí konflikty tam, kde nejsou.

Dnes se řeší problém starý desítky let. K jeho překonání pak může veřejná diskuse opravdu účinně pomoci. Noviny ale vzbuzují dojem, že jde o něco jiného, jakýsi mezinárodní spor, kde my, Češi, musíme hájit své národní hodnoty, či něco podobného. Neplní svou veřejnou úlohu a zneužívají svůj vliv na společnost.

Takové zpravodajství vzbuzuje frustrace a pocit, že nic nefunguje. Jednou větou na závěr: Stálo by za důkladnou analýzu, nakolik se právě média podílejí na tradiční blbé náladě českého národa, který se má tak dobře, jako nikdy v dějinách.

autor: Petr Holub
Spustit audio