Sekundární prales Bukit Soeharto
Vstávali jsme kolem sedmé ráno, udělali jsme si čaj a posnídali Dragon fruit, které jsme koupili večer na trhu. Toto ovoce je známé také pod názvem Pitaya nebo Pitahaya. Je to vlastně plod kaktusu typický svou červenofialovou barvou a zvláštní příchutí připomínající kombinaci kiwi a hrušky.
Podle pověsti, která se pojí s tímto ovocem, by člověk jeho pojídáním měl získat neuvěřitelnou dračí sílu a energii, což lze možná přiřknout i tomu, že tyto plody obsahují velké množství vlákniny a vysoký obsah vitaminu C, minerálů a antioxidantů. Takto posílení a nabytí energií jsme vyrazili do ruchu velkoměsta Balikpapan směnit si peníze a koupit ještě pár věcí na terénní výzkum. Zdejší měna je indonéská rupie a za 1 českou korunu dostanete přibližně 500 rupií. Byl to trochu nezvyk mít po kapsách sta tisíce a platit například za džus deseti tisícovkou.
Poté, co jsme se vymotali z místního supermarketu, který se nijak neodlišuje od těch evropských, ihned jsme vyrazili na nádraží, kde už čekal autobus směřující do Samarindy. Cesta trvala dlouho, hlavně kvůli tomu, že jsme stavěli snad na každém rohu. Oficiální zastávky tady ani většinou nejsou. Místo toho lidé stojí na okraji silnice a mávnou si na projíždějící autobus, nehledě na to, jestli jede ve městě nebo po rychlostní silnici. Cestu zpestřují místní hudebníci, kteří přistoupí, předvedou své umění, obejdou cestující s kloboukem v ruce a pokračují o autobus dál.
Silnice vedoucí do Samarindy je vlastně hranicí národního parku Sungai Wain. Člověk by předpokládal, že všude kolem bude bujná a neprostupná vegetace, ale opak je pravdou. Kam oko dohlédne je prales dávno vykácen a namísto toho se zde usilovně staví nebo jsou tu plantáže palmy olejné. Jak je vidět, status národního parku na Borneu asi moc neznamená. Celková rozloha národního parku Sungai Wain je přibližně 800 km2, z čehož už asi jen 60 km2 je stále ještě původní prales. My jsme se vydali do části, která slouží jako naučná stezka pro místní studenty ekologie. Tato oblast je porostlá sekundárním pralesem, který se od toho primárního liší tím, že původní vegetace byla kdysi zničena (pokácena či spálena), a poté se znovu obnovila. Sekundární prales je tvořen nízkými stromy a hustým, těžko proniknutelným podrostem. Narozdíl od primárního, kde můžete obdivovat staleté velikány, do jejichž korun jen ztěží dohlédnete. Pohybovat se v primárním pralese není zdaleka tak náročné, neboť do spodních pater pronikne jen málo slunečního svitu a tím je růst jakékoli vegetace velmi omezen.
Nejposlouchanější
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
