Šéfové stran budou diskutovat o EU

4. červenec 2005

Prezident republiky vyzval nejvyšší ústavní činitele a předsedy parlamentních stran k diskusi o budoucnosti EU. Důvod? Po francouzském a holandském zamítnutí E-ústavy a po ztroskotání jednání o unijním rozpočtu na příští rok je nutno uvážit, jak dál. - Prezident si od takové diskuse slibuje, že bude (cituji) "nejen svobodnou výměnou názorů, ale i pokusem o nalezení nejvyššího společného jmenovatele našich postojů" (konec citátu).

Akademický slovník cizích slov definuje diskusi jako (opět cituji) "výměnu názorů o nějakém daném tématu, která má zpravidla vést k vyjasnění nebo vyřešení nějakého problému" (konec citátu). Ta druhá část definice (vyjasnění nebo vyřešení problému) je důležitá. K pouhé výměně názorů dochází totiž v každé hádce. Předpokládám, že slovníková definice vidí ve vyjasnění nebo vyřešení problému myšlenkový výkon, dokonce společně dosažený. Vyřazení oponenta fyzickou či slovní agresí také cosi vyjasňuje, nikoli však diskutovaný problém.

Léta letoucí se naše veřejná scéna výměnami názorů doslova hemží, počínaje televizními souboji politických lídrů, přes poslanecké rozpravy až po polemické ohlasy čtenářů v denním tisku. Zdráhám se nazývat to diskusí. Ta má sice vést třeba i k nalezení nejvyššího společného jmenovatele postojů účastníků (jak by si přál prezident), ale také předpokládá, že předem existuje jakýsi významný společný jmenovatel nejnižší. A tím je sdílené vědomí závažnosti problému a neméně sdílená ochota společně jej řešit.

Rád bych to ilustroval nějakou dobře vedenou a zdárně ukončenou veřejnou diskusí, ale v paměti mám samé výměny názorů, jejichž aktéři se do nich pouštěli s nezlomným předsevzetím obhájit své stanovisko za každou cenu. Stalo se běžnou zvyklostí oponenta osočit nebo ponížit. Někteří naši nejznamenitější politici to dokonce dělají na samém počátku tzv. diskuse. Nedovedu říct, je-li to zaviněná neřest, nezaviněná omezenost, anebo výsledek učení. Většina médií totiž preferuje konflikt, a proto dává prostor těm, kdo si pletou diskusní panel s ringem volného stylu. Náš veřejný politický diskurs proto připomíná nekonečnou předvolební kampaň.

Diskusi politických předáků svolal prezident. Je to krok potřebný i riskantní. Vždyť i Václav Klaus po léta dokazuje, že umění dialogu je snad jeho největší slabinou. Pochybnost vyvolávají i pozvaní hosté. Jiří Paroubek reagoval na jeho výzvu nejen nediplomatickou výhradou, ale i zpochybněním prezidentovy motivace. Zvláštní dispozice pro rozhovor, který ani nezačal. Prezidentovu iniciativu jednoznačně uvítal Miroslav Grebeníček, člověk "zvláštního ražení". Neopomněl však dodat, že prezident vlastně realizuje jeho, Grebeníčkův nápad. Je možné, že právě on rozhodne o tom, jak vysoko dosáhne onen nejvyšší společný jmenovatel postojů účastníků diskuse.

Všichni známe výrok "demokracie je diskuse". Umění diskuse je kulturně civilizační výkon stejně jako dodržování smluv nebo třídění odpadu. Říkám to nerad, ale nejsem si jist, zda jsme si je, my veřejnost i naše politická elita, náležitě osvojili. Na případnou výtku, že zpochybňuji výsledek před jeho dosažením, namítám, že extrapolace dosavadní zkušenosti je jeden z oprávněných myšlenkových postupů. Skepse má i své výhody. Bude-li výsledek chystané diskuse hubený, budeme na něj připraveni a nebudeme si zoufat. Dopadne-li dobře, budeme mít radost. Přiznám, že bych o ni stál.

autor: Petr Příhoda