Šéf Microsoftu v České republice

Kromě rétorických a mimických gest sebou ale také přivezl to, co skeptická Evropa nezná, absolutní víru v krásný a nový svět, který nás čeká za deset let. Toto přesvědčení sálalo z každého jeho slova a na posluchače chrlil věty typu: "Za deset let řeknu počítači, napiš mi projev a on projede databáze, přeloží řeč do různých jazyků. Nebudeme potřebovat klávesnici, změní se ovládání počítače, zbavíme se papíru, už nebudeme potřebovat si ani na něj dělat poznámky. Pokud budeme mít ohebné displaye, papír zmizí, vše se bude odehrávat na Internetu, do pěti let se bude prodávat miliarda počítačů ročně. Největší změny čeká výkon počítačů, bude dostupný a rychlý Internet a budou neomezené možnosti ovládání dat." Pak ještě řekl: "Příští desetiletí přinese nejvíce změn, víc, než kterékoliv desetiletí předtím. Počítač bude znát svého uživatele tak dobře, že mu naservíruje i přesně cílené internetové reklamy."

Poslední věty dost přesně ukázaly, že je to byznysman a tím se také podstatně liší od svého předchůdce Billa Gatese. A to také přiznal Hospodářským novinám, když řekl: "Bill se zajímá o technologie, já víc o byznys, on je introvert, já extrovert. Já vidím věci černobíle, Bill je vidí v nejrůznějších odstínech šedivé." Konec citátu.

A tady někde může být problém vize Ballmerových krásných zítřků a i celé firmy Microsoft bez Billa Gatese, který vždy upozorňoval i na odvrácenou tvář pokroku a přemýšlel o ní. Ballmer představuje utopii a Gates věděl, co ví všichni Evropané, že každé její uskutečnění je nebezpečné. Svět, v němž už my nebudeme ovládat počítače, ale počítače budou ovládat nás, už nejde myslet ve starých kategoriích. Je třeba do přemýšlení o něm myslet i další, řekněme, digitální rozměr a ptát se potom, jak změní naší civilizaci.

Až do objevů Alberta Einsteina a jeho teorie relativity, jak sám řekl, si lidé mysleli, že když ze světa zmizí všechny věci, zůstane ještě prostor a čas. Podle teorie relativity však s těmito věcmi zmizí i prostor a čas. Zdá se, že něco podobného lze říci i o naší civilizaci. Pokud zmizí z našeho života či z života nějaké firmy uvažování o tom, co jí přesahuje, zmizí možná i ta firma. Každý předmět, který do našeho života vstoupí, zvláště tak masově a masivně, proměňuje čas a prostor, a to je to, na co bychom neměli i v zápalu amerického nadšení zapomínat přesto, že existencionální otázky si sama média, zvláště ta digitální, již nějakou dobu nekladou.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .