Sebevrazi a golf

Generální tajemník OSN přerušil dovolenou ve Finsku, americký prezident přerušil partii golfu. Zcela ve stínu teroristických útoků je zpráva, že se do Evropy vracejí jinými teroristy dlouhé měsíce zadržovaní turisté. Svět není, a ani hned tak nebude, příliš bezpečný. Zdá se, že přibývá lidí, kteří si příliš necení vlastního života a ochotně se ho vzdají, mohou-li jiným lidem ublížit. To je vážný problém. Úctu k vlastnímu životu lze totiž těžko někomu vnutit.

Sebevražední útočníci jsou přesvědčeni o tom, že jsou ke smrti vyvoleni, a věří, že je po smrti nemine odměna. Nejspíše se mýlí, z pohledu naší víry je po smrti čeká trest a z pohledu nevěřících je už nečeká nic, ale pokud je o tom neumíme přesvědčit, příliš na tom našem názoru nesejde. Ve světě, který je plný výbušnin, budou muset politici přerušovat partie golfu tak dlouho, dokud lidé odhodlaní vyhodit se do vzduchu nedospějí k poznání, že i na tomto světě je možné učinit něco dobrého, cosi pěkného prožít.

Sebevraha útočícího na civilisty nelze zastavit tankem. Existuje-li vůbec naděje ho zastavit, museli bychom pochopit, co mu na nás vadí, proč nás nenávidí, a odstranit příčinu té nenávisti. Nemusí to být nutně jenom jiná víra. Třeba jim vadí obyčejná bída. Možná by místo pásu s výbušninou také raději nosili golfové hole. Že jich na tomto světě není dost pro všechny? Kdyby nám skutečně vadily ty atentáty, šlo by to zařídit. Něco by to samozřejmě stálo: Zbrojaři by přestali vydělávat na boji proti terorismu.