Schröder odešel z velké politiky

Když se s ním minulý týden loučili horničtí, chemičtí a energetičtí odboráří v Hannoveru, kde bydlí, sotva se objevil v sále, tleskali několik minut, takže nemohl ani promluvit. Přítomní novináři pak popisovali, že se mu leskly oči a raději si nasadil brýle, aby nebylo na obrazovkách vidět, že mu ukápla slza. Když ho konečně odboráři pustili ke slovu, řekl: Není to pro mě lehké a oznámil, že v další vládě už nebude, ač ho někteří spolustraníci tlačili k tomu, aby byl ve velké koalici vicekancléřem. V zápětí ocitoval z Bible Lukáše, když řekl: "Já vím, odkud jsem přišel, a proto vím, kam patřím."

Gerhard Schröder se v ten moment vzdal možnosti ovlivňovat další koaliční jednání. S novou kancléřkou Angelou Merkelovou se setká až 20. listopadu, kdy ji zvolí Bundestag. Pogratuluje jí a stáhne se do své vily v Hannoveru. Chce se věnovat adoptivní dceři Kláře, fence Holly a samozřejmě ženě Doris, která na něj tlačila, aby z politiky odešel. Měla hlavně obavy, aby se nezhoršil jeho zdravotní stav. Před časem se dokonce spekulovalo o tom, že měl infarkt. Nebylo by na tom nic divného, tlaky na kancléře Schrödera byly ze všech stran, a to nejen z opozice.

A co bude bývlý kancléř dělat? Kurt Kister v Süddeutsche Zeitung napsal: "Bude jezdit po Německu a přednášet za dobré či dokonce velmi dobré honoráře a minimálně lze očekávat, že napíše jednu knihu. V Německu bude hrát roli malého Clinona, to znamená roli nejoblíbenějšího bývalého kancléře, jakého kdy Německo mělo ."

Pravda je, že díky Schröderově riskantnímu manévru, kdy v květnu sám požádal o vyslovení nedůvěry a o předčasné volby, což se nikdy předtím v Německu nestalo a s čímž měl problémy i německý prezident či ústavní soudci, zachránil pozici své strany, tedy sociální demokracie. V té době totiž všechny průzkumy veřejného mínění v Německu předvídaly, že koalice křesťanských demokratů CDU/CSU spolu se svobodnými FDP bude mít většinu, přes čtyřicet procent, oproti polovičním prognózám sociálních demokratů SPD a zelených.

Schröderův manévr téměř jistou prohru změnil v pat, tedy jen nepatrnou většinu unionistů, což nakonec vedlo v Německu k vytvoření velké koalice a odstranění všech tří malých stran: svobodných FDP, postkomunistů PDS či levice a zelemých z možné nové vlády. Pokud by toto byl Schröderův plán, podařilo se mu to.

Odborníci a lidé z kancléřova nejbližšího okolí se však domnívají, že s tak dobrým výsledkem voleb Schröder ještě koncem srpna nepočítal. Úplně jinak se pak choval 18. září večer v televizní velké debatě, kdy prohlásil: Zůstanu kancléřem a budu vládnout se Stoiberem jako ministrem zahraničí. Toto jeho prohlášení ale kritizovala i jeho žena Doris, když řekla, že bylo moc křiklounské. Později si to uvědomil i sám kancléř. Joschka Fischer stejný výrok okomentoval slovy: Kancléř ukázal, že má proletářský humor.

Za proletářský humor je možné v německých podmínkách označit i Schröderův pozdější návrh, aby se po izraelském vzoru na postu kancléře Schröder s Mekelovou vystřídali po dvou letech.

Němečtí novináři soudí, že ke změně chování u kancléře Schrödera došlo až v okamžiku, kdy si jako pragmatik uvědomil, že mu nic jiného nezbývá, a to bylo v ten okamžik, kdy bylo jasné, že se strany CDU a CSU nevzdají kandidatury Angely Merkelové. Od té chvíle mu šlo už jen o jednu věc: vybojovat pro SPD co nejlepší pozici pro další vyjednávání o složení kabinetu. To se mu, zdá se, skutečně povedlo, aniž při všech riskantních manévrech ztratil tvář. Asi také proto jeho vyrovnaná tvář není maskou, ale je pravdivým odrazem jeho stavu duše.