Sbližování EU - Kuba

Když v roce 2003 pozavírala kubánská policie 75 disidentů a místní soudy je odsoudily za jejich smýšlení k neúměrně vysokým trestům odnětí svobody až na několik desítek let, reagovala Evropa velice ostře. Tehdy se ministři zahraničí dohodli, že budou zvát na recepce svých zemí v Havaně disidenty, kteří ještě nejsou ve vězení. Zavázali se také k omezení kulturní výměny a diplomatických styků. Z hospodářského hlediska bylo však nejdůležitějším rozhodnutím zmrazit vstup Kuby do Dohody o pomoci z Cotonou (kotonu). Pod tímto názvem se skrývá významná ekonomická pomoc Evropské unie karibským zemím. Očekávalo se, že Kuba by měla jako jeden z největší států Karibiku také nárok na jeden největších příspěvků Unie.

Už tehdy, v roce 2003, se však ukázalo, že názor na sankce vůči Kubě nejsou jednotné. Byli poslanci a vlády, kterým se zdálo, že mnohem efektivnější je s Fidelem Castrem diskutovat a přesvědčit režim o nutnosti respektovat občanská práva. Takto smýšlející představitelé prosadili, aby se vztahy s Kubou dostaly znovu na pořad jednání. Zbývající diplomaté Unie v Havaně byli vyzváni, aby navrhli, jak postupovat dál. Nedalo se od nich ani očekávat něco jiného, než co řekli: je těžké jednat s Fidelem Castrem, když musí provokativně zvát jeho odpůrce na své recepce. Všichni zapomněli, jak bylo například důležité pro československé disidenty, že s nimi za Husákovy vlády posnídal francouzský president Francois Miterand (miterán). Zapomněli na to však i čeští představitelé v Unii nebo to alespoň řádně nepřipomněli.

A tak se stalo, že iniciativy se chopili sami Kubánci. Propustili několik vězněných disidentů, konkrétně ty, jejichž propuštění bylo nejvíce požadováno. Na oplátku Brusel vypustil zprávu, že ambasády Unie přestanou zvát na recepce a posezení disidenty, což se také stalo.

Hned na to kubánská strana zveřejnila dvě zprávy. První je povzbudivá, neboť se v ní říká, že soustředila do Havany dalších dvacet disidentů, což zatím vždy předcházelo jejich propuštění. Druhá praví, že kubánský režim přistupuje k obnově oficiálních kontaktů se zeměmi Unie, mimo jiné i s Českou republikou. Nevím, jestli si právě tohle máme přát, pokud nebude následovat uvolnění poměrů na ostrově. Je ovšem otázka, nakolik se může jednotlivá země odchýlit od Bruselu v zahraniční politice vůči Kubě. Španělsko tak učinilo a jako první spolu s Belgií jednalo s kubánským režimem. Ovšem možná to byla otázka tiché dohody s ostatními zeměmi Unie. Pro mnohé politiky v zemích, které si neprošly etapou socialismu, je Castrovo jednání nepochopitelné. Neumí na něj správně reagovat. A nejen to, jsou ochotni vždy znovu a znovu vycházet kubánskému vůdci vstříc. Mezitím Fidel Castro pokračuje ve své politice dvojí tváře. I kdyby propustil všechny disidenty, kteří byli převezeni do Havany, stále jich ještě třicítka zůstává ve vězeních. Jeho režim zakázal doktorce Hildě Molinové (ilda molino)odjet do Argentiny na návštěvu svých vnuků. Místní tisk dokonce spustil pomlouvačnou kampaň, že si doktorka chce svůj odjezd vymoci úkrytem na argentinském velvyslanectví. O den později se ukázalo, že se paní Molinové udělalo na ambasádě nevolno a pouze si tam přes noc odpočinula. O tom však psal už jen argentinský tisk.

V těchto dnech také začal proces s 23 mladými Kubánci, kteří v únoru 2002 násilím vnikli na mexické velvyslanectví. Pochopili špatně slova tehdejšího mexického ministra zahraničí Jorge Castaňedy (chorche kastanědy), že brány jeho země jsou otevřeny všem Kubáncům, kteří o to požádají. Mnohým mladíkům, kterým nyní hrozí vysoké tresty až 12 let vězení, nebylo před dvěma roky ani 18. Jeden z nich zdůvodnil svůj čin tím, že se chtěl pořádně napít Coca coly.

Stojí za povšimnutí, že tentokrát neútočí kubánský režim proti Evropě ani proti Spojeným státům ale proti zemím jižní Ameriky. Nepřítel je prostě všude a vůdce si žádá, aby Kubánci byli stále ostražití, neboť tak se mu lépe vládne. A svou roli hraje také to, že Kuba by nutně potřebovala něco z pomoci, kterou Evropa přislíbila v Cotonou. I když. Jak je vidět, Fidel Castro a jeho policie si umí poradit i s nespokojenci.